Odborníci z prostějovského pracoviště Ústavu archeologické památkové péče Brno prozkoumali lokalitu pro výstavbu osmi rodinných domů a jejich napojení na inženýrské sítě.
„Doposud jsme odkryli, prozkoumali a zdokumentovali na tři desítky terénních archeologických situací. Poukazují na opakované osídlení stavbou dotčeného místa, které započalo již v 6. tisíciletí před Kristem,“ shrnul archeolog Pavel Fojtík.
Nejstarší osídlení podle něj dokládají stopy sídliště prvních moravských zemědělců, lidu s lineární keramikou.
„Dalšími osadníky zde byli nositelé mohylové kultury střední doby bronzové žijící zde zhruba ve 14. století před naším letopočtem. Velmi zajímavým objevem je osamocený hrob náležející lidu se šňůrovou keramikou, spadající tedy do závěru pozdní doby kamenné,“ vyjmenoval Fojtík.
V rozsáhlé hrobové komoře pravěcí lidé rozptýlili kosti dítěte a zbytky jeho pohřební výbavy. Tu tvořily například dvě keramické nádoby – džbán a hrnec, dvě kamenné sekery, pazourková čepel, kostěné dláto, soubor čtyř drobných pazourkových šipek.
Keramika, rukojeť vědra i stříbrná záušnice
Nejvíc nálezů podle Fojtíka spadá do období raného středověku. „Tyto nálezy souvisí s vesnicí rozloženou v této části lešanského katastru v pokročilé době hradištní, konkrétně od závěru 11. století do přelomu 12. a 13. století,“ vysvětlil.
Archeologové v lešanské lokalitě objevili nejen obydlí, takzvané zemnice a stavby hospodářského charakteru, ale také velké obilné zásobní jámy, pozůstatky plotů a palisád, a dokonce dvojici chlebových pecí.
„V nálezech dominují početné soubory keramiky a zvířecích kostí. Jsou zde rovněž artefakty vyrobené z kovu. Železné předměty jako rukojeť vědra nebo část ostruhy či šperky z bronzu zastoupené dvěma takzvanými esovitými záušnicemi,“ nastínil odborník.
„Velmi cenným nálezem je pak velká esovitá záušnice o průměru 7 centimetrů vyrobená ze stříbra a datovaná právě do 12. století,“ dodal.
Nálezy ukazují na úmyslný přesun osadníků
Raně středověké nálezy podle něj nebývalým způsobem rozkrývají nejstarší dějiny Lešan.
„Zajímavý je především zánik osady. Zdá se, že ji obyvatelé cíleně opustili někdy v první polovině 13. století a přemístili v rámci dnešního lešanského katastru o přibližně 200 metrů k severozápadu, tedy do prostoru dnešní návsi,“ nastínil archeolog.
Tato část Prostějovska podle historiků dosáhla velkého rozvoje v poslední čtvrtině 13. století za Alberta z Lešan.
„Druhou polovinu 13. století, tedy počátek vrcholného středověku, si lze nyní přiblížit, s jistou dávkou nadsázky, jako devadesátá léta, tedy jako období nebývalého rozvoje. Albert z Lešan budoval kamenný hrad u Vícova, nedaleko něj patrně založil opevněnou hornickou osadu a zabýval se též dobýváním železné rudy v Repešském žlebu u Stínavy a do jisté míry i agresivně rozšiřoval své panství,“ doplnil Fojtík.
