„Po tragédii čas ve městě rány trochu zacelil, ale bolest rodiny bohužel zůstane. Myslím, že lidé čekali, jaký padne trest, a řekl bych, že je adekvátní,“ shrnul starosta Ladislav Hynek.
Oficiální pieta se na smutné výročí nechystá. Lidé oběti vzpomněli už loni, kdy se v den pohřbu sešli v místním parčíku.
„Je to hodně citlivé a my jako radnice do toho zasahovat nebudeme,“ dodal starosta.
Trojnásobná vražda se v rodinném domě v ulici Přemyslovka odehrála 29. dubna. Devětadvacetiletý Marek P. tehdy dohromady více než dvěma stovkami ran vojenskými noži ubodal bratra, sestru a otce.
Obyvatelé třítisícového Kostelce o rodině většinou věděli, někteří ji popisují jako uzavřenou do sebe.
„S otcem jsem se občas potkal, ale rodina žila spíš stranou, nikam moc nechodili. Měli těžký osud,“ připomenul redakcí oslovený muž, že v roce 2015 si vzal život jeden ze synů a později zemřela i matka.
Ubližovali mi, tvrdil o obětech odsouzený
Na to ve středu při vyhlašování rozsudku spočívajícím v doživotním trestu a odškodném ve výši devíti milionů korun pro jedinou přeživší sestru upozornila i soudkyně Jaroslava Bartošová.
„Rodina se v důsledku tragických událostí s výjimkou pana obžalovaného semkla. Snažila se vytvořit materiální i citové podmínky, aby fungovala. Jediný, kdo se nezapojil, je pan obžalovaný,“ řekla.
„Předčasně ukončil univerzitní studia, také nebyl schopen vydržet v žádném zaměstnání. V podkrovním bytě žil doslova asociálním způsobem. Peníze si opatřil tím, že za naprosto směšnou částku prodal desetinu svého podílu na tomto domě, který získal dědictvím po své zemřelé matce,“ dodala.
Odcizení nejstaršího syna se postupem času vyvinulo v motiv vraždy. Kriminalistům loni po zadržení řekl, že se rozhodl členy rodiny potrestat za to, jak se k němu chovali. Podle něj mu opakovaně slovně ubližovali, také po něm chtěli, ať se odstěhuje.
„V rodině jsme měli spory. Spáchal jsem to, co jsem spáchal. Všechny tři jsem nenáviděl stejně. Několik let mě bezdůvodně uráželi, chtěli mě vystěhovat. Vnitřně mě to velmi štvalo a uráželo. Nešlo se ovládnout,“ sdělil letos v únoru soudu muž, co ho k činu vedlo.
Přeživší sestra to ovšem viděla trochu jinak. „Vycházeli jsme spolu dobře, ale Marek se od asi patnácti let začal izolovat. Nekomunikoval, nepřispíval na domácnost, spíše škodil. Byl bezohledný, nikdy po sobě neuklidil, nikde nepracoval, školu nedokončil a byl doma. Byl sebestředný, zajímal se jen o sebe. Prý jsme mu zničili život, ale proč, to nikdy neřekl,“ shrnula.
Do ostatních členů domácnosti podle jejích slov strkal, chytal je pod krkem, pouštěl se s nimi do konfliktů. Jednou dokonce držel pod krkem nůž i jejich matce.
Zavražděný otec syna nikdy nezmiňoval
Rozpory v rodině potvrzují i lidé z Kostelce. „Je to hrůza. Nevím, jestli se to muselo stát. S otcem jsem se občas bavila, byl to můj vrstevník, o děti se po smrti matky staral zodpovědně, ale když o nich mluvil, tak syna, který ho nakonec zabil, nikdy nezmiňoval,“ nastínila žena, která o případu pod podmínkou anonymity s reportérem MF DNES mluvila.
„Dlouho jsem nevěděla, že má ještě další dítě. Vůbec nechci omlouvat to, co udělal, ale říkám si, jestli se s ním nedalo nějak pracovat. Nikdo ale nemohl vědět, že to v něm takhle bouchne,“ přemítala.
Způsob, jakým své příbuzné zavraždil, šokoval i vyšetřovatele či státní zástupkyni. Desítky ran dvěma vojenskými noži zasazené každé z obětí označili za chladnokrevný nelítostný surový zločin.
Napadení členové rodiny neměli šanci přežít. Marek P. doma ráno zavraždil čtyřiadvacetiletého bratra v jeho pokoji a počkal na dvaadvacetiletou sestru, až se vrátí z vycházky se psem. Nejmladší, tehdy sedmnáctiletou sestru ušetřil a zamkl ji na toaletě.
Když asi dvě hodiny po poledni přišel domů sedmapadesátiletý otec, napadl i jeho. Bránícímu se muži se sice podařilo dostat před dům, ale i on nakonec zemřel na vykrvácení.
Kolem vzápětí procházel čtrnáctiletý chlapec, který zavolal policii a záchrannou službu a pobodanému se pokoušel poskytnout první pomoc. Později ho za to ocenil hejtman.
„Považuji to za automatické, tohle by měl udělat každý. Proto se mi zdá až nepatřičné, že mi za to chce někdo poděkovat,“ uvedl v létě při ocenění Martin Hublar.
