„Město jde pořadatelům trhů na ruku. To se mi nelíbí. Živnostníci v centru dělají Olomouci kulisu dvanáct měsíců v roce a nikdo jim žádnou podporu nedá,“ srovnává šestačtyřicetiletý kavárník.
Protestuje proti omezení, jež na Horním a Dolním náměstí kvůli vánočním trhům platí od 1. listopadu do 1. ledna. V tuto dobu nesmí zdejší podniky na chodník postavit žádné posezení.
Magistrát oponuje, že k tomu existuje hned několik důvodů.
„Jedním z nich je, že organizátoři trhů, které jsou nadregionálním fenoménem, musí na své náklady zajistit kompletně vše, co se trhů týká. Dalším důvodem je rostoucí koncentrace lidí na Horním a Dolním náměstí, jakékoli překážky by tu zhoršovaly situaci. Už dnes jsou v exponovaných časech obě náměstí zaplněná po hranici své kapacity,“ vypočítává mluvčí radnice Michal Folta.
Podobně argumentuje náměstek primátora Pavel Urbášek, podle kterého jsou trhy díky náporu turistů přínosem i pro živnostníky v centru. „Chci ještě zdůraznit, že provozovatelé vánočních trhů kompletně všechny náklady hradí ze svých prostředků, město neplatí ani korunu,“ podotýká Urbášek.
Stolky jako petiční místa
Nesouhlas se zákazem dává Petr najevo stolky, které má před svou kavárnou. Zdůrazňuje, že nejde o zimní předzahrádku či mobiliář, nýbrž o petiční místa právě na podporu posezení i v době konání trhů.
„Ale čekám, kdy zase přijdou městští policisté s tím, že je radnice poslala, aby to sepsali a abych se s nimi opět soudil,“ říká Petr.
S tím má už bohaté zkušenosti. Za zimní předzahrádky bojuje několik let. I v době, kdy bylo od listopadu do března v centru zakázané jakékoli posezení před restauracemi či kavárnami, měl před vlastním podnikem otevřeným v srpnu 2012 několik stolků a židliček.
Už tehdy je hájil jako petiční stoly, lidé na nich podepisovali petici za zimní posezení. „Neměl jsem tady předzahrádku, ale petiční stoly, u nichž byly i židličky a kde jsem také obsluhoval. Ale v zákoně není nikde napsané, že by to bylo zakázané,“ uvedl již dříve podnikatel.
I tak se však dostal do křížku s úředníky z magistrátu, na pokutách platil stále víc. Ze zhruba pěti tisíc se za porušení zákona o pozemních komunikacích dostal i na osmnáct, ale i třeba 25 tisíc.
Část peněz se pokusil získat zpět, když Olomouc loni zažaloval. Radnice se hájila, že úředníci vycházeli z tehdy platného zákona. Spor Petr nakonec před časem prohrál. „Nemusím ale městu platit soudní výlohy, ty si každý hradíme sám,“ shrnuje.
„Město neumí vydělávat peníze,“ tvrdí kavárník
Zlom přišel v roce 2015, radnice povolila – s již zmíněnou výjimkou pro vánoční trhy – takzvaný zimní mobiliář. Nejde o plnohodnotné zahrádky, na chodnících mohou stát maximálně čtyři stolky. Navíc pódia se zábradlím, která lidé znají z léta, či teplomety jsou zapovězené.
Mluvčí Folta osekanou podobu posezení vysvětluje tím, že klasické zimní předzahrádky nepřipouští regulační plán městské památkové rezervace. Jeho změna by byla otázkou několika let, a tak vedení Olomouce před dvěma roky s památkáři raději vyjednalo současný kompromis.
„Spočívá v umístění zimního mobiliáře, jenž se musí denně odklízet. V rozporu s regulačním plánem není,“ připomíná Folta.
Oproti letním zahrádkám nemusí podnikatelé za jejich skromnější variantu platit. Petr připouští, že je to snad jediné pozitivum. Na druhou stranu by podle svých slov neměl problém za zimní posezení zaplatit, zvlášť pokud by mohl ven vytáhnout i více než čtyři stolečky.
„Navíc teď, když jsou ze zákona podniky nekuřácké a lidé jdou s cigaretou ven. Město neumí vydělávat peníze. Kdyby za zimní zahrádky, na nichž přece jen nevyděláte tolik, co v létě, chtělo třeba pět set měsíčně. Vynásobte to počtem podniků a máte pěkné peníze. Olomouc má celkově daleko větší potenciál, než dokáže využít. A to mě mrzí,“ říká Petr.
Město oponuje, že u zimního mobiliáře nešlo o zisk, ale o to, aby vyhovělo požadavku památkářů.
