Dílo výtvarnice Jitky Havlíčkové se jmenuje Viktor - Pomník automobilu 2001–2021. Jedná se o háčkovanou verzi automobilu Škoda Octavia combi 1967. Na jeho výrobu bylo potřeba patnáct set metrů prádelní šňůry a na vyztužení padesát kilo směsi umělých lepidel.
Galerista Galerie Caesar Miroslav Schubert oslovoval umělce, kteří v ní za celou dobu fungování vystavovali svá díla. Právě jednou z nich byla umělkyně Jitka Havlíčková.
Háčkované auto se právě vracelo z výstavy na Slovensku, a tak se přesunulo rovnou na olomoucké náměstí.
„Dílo bychom zde chtěli vystavovat asi půl roku až rok. Na vánoční trhy ale auto uložíme do skladu, protože nechceme riskovat nějaké problémy,“ řekl Schubert.
Diplomka na AVU
Háčkovaný automobil Viktor je modelem Škoda Octavia combi typ 993 C s rokem výroby 1967. Model auta vznikl v roce 2001 jako diplomová práce Jitky Havlíčkové studující na Akademii výtvarných umění v Praze.
Jitka Havlíčkováje umělkyně původem z Kozákova. Vystudovala Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou v Železném Brodě a Akademii výtvarných umění v Praze. V portfoliu má různorodá díla z mnoha materiálů. Mimo jiné pracovala v Benátkách, kde dělala asistentku při výrobě umělkyni Lauře de Santillana. Nyní je na mateřské dovolené. |
„Bylo to mé první auto, které jsem dostala po autoškole a ve kterém jsem se učila řídit. Pojmenovala jsem ho Viktor. Poté, co dosloužilo, nám dlouho stálo u domu. Tatínek mi potom řekl, ať ho dám už pryč. Já jsem zrovna končila Akademii výtvarných umění, a tak jsem si zvolila téma diplomové práce pomník automobilu,“ komentuje svůj nápad Havlíčková.
Háčkovaný model ve skutečné velikosti byl pouze jeden z mnoha nápadů. „Přemýšlela jsem také, že by pomník auta mohl znázorňovat třeba obrovský chleba, ale to mi pak přišlo jako těžko realizovatelné,“ směje se.
Háček si sama vyrobila
V zimě roku 2001 začala Havlíčková háčkovat a za tři měsíce už měla hotovo. Háčkování je podle ní jednoduchá a rychlá práce.
„Je to lepší než pletení. Jinak nemám ruční práce vůbec ráda, to je paradox. Ale obě moje babičky háčkovaly, takže tomu nějaký vztah v rodině máme,“ popisuje Havlíčková.
K háčkování jí sloužil asi třiceticentimetrový háček ze dřeva, který si sama vyrobila. Na celé auto potom spotřebovala patnáct set metrů prádelní šňůry.
Složitější poté bylo dát pleteninu dohromady tak, aby držela tvar i po sundání z auta. „Technická stránka byla velmi složitá a bez pomoci kováře Miroslava Liederhause, který mi pomohl s kostrou auta, by to nešlo,“ zavzpomínala umělkyně.
Pletenina se poté také musela vyztužit. „Na auto jsem položila igelit, aby se pletenina na auto nepřilepila. Na vyztužení jsem používala epoxid, což je směs umělých lepidel. Štětcem jsem to poté roztírala na tkaninu. Padlo na to si padesát kilo této směsi,“ popisuje proces Havlíčková. Celý model se tak stal velmi odolný. Ze dvaceti let stál přibližně osm let venku ladem.
Aby se s autem lépe pohybovalo, byla mu vytvořena také pohyblivá kola. V Praze toho využili a v rámci představení auto vyjelo i na silnici.
Model auta Viktor byl vystaven asi na patnácti výstavách. Nejdál se podíval až do Kalifornie, kde byl v roce 2004 vystaven na výroční výstavě roku 1989. Auto za oceán přepravili lodí v kontejneru.
Smysl a vhodný materiál
Viktor je jediným háčkovaným dílem Havlíčkové. „Každé mé dílo je úplně jiné a z jiných materiálů. Pro svá díla vždy hledám smysl a ten nejvhodnější materiál, který je pro myšlenku vhodný,“ popisuje svoji práci.
Nyní umělkyně plánuje další projekt na téma dopravy. „Několikrát jsem za svůj život cestovala do Japonska a vždy mě zaskočilo, kolik je tam dopravních zácp. Teď si uvědomuji, že my se do podobné situace už taky pomalu dostáváme,“ popisuje.
Podle umělkyně jsou pro lidi auta více důležitá, než si myslí. „Auto je pro lidi už pomalu takový pohyblivý domov, i když už autům nedáváme třeba jména nebo je více střídáme a nebo nám nevydrží tak dlouho jako ta předtím,“ zamyslela se.
