Posily z SS či zoufalý protiútok tanků. Nacisté udělali z Olomouce pevnost

Tankový protiútok Němců, smrt několika rodin zasypaných v krytu při velkém výbuchu u hlavního nádraží či děly rozstřílený most na dnešní Masarykově třídě. I to s sebou před 70 lety přineslo dramatické osvobození Olomouce na samotném konci druhé světové války. Tvrdě se bojovalo přímo v ulicích.

O Olomouc totiž Němci do poslední chvíle nechtěli přijít. Jejich jednotky ještě na jaře 1945 operovaly na východní Moravě a právě přes Olomouc a okolí vedla jejich strategická ústupová cesta před blížícími se Sověty. Nacisté tak Olomouc prohlásili za pevnost.

Díky vynucené práci tisíců lidí se zde proto objevila rozsáhlá síť zákopů, barikády či kulometná hnízda. Děla a minomety vojáci rozmístili i v soukromých zahradách či do ulic. Dramatické boje s Rudou armádou se tu pak odehrály především 7. a 8. května 1945.

Boj o Olomouc v květnu 1945

„Budovali hlavně mohutný protitankový příkop kolem města, zvláště na východním předpolí – byl až šest metrů široký a tři metry hluboký,“ popisuje historik Josef Bartoš v knize Odboj proti nacistickým okupantům na Olomoucku. Wehrmacht také ve městě podminoval mosty přes Moravu, Andrův stadion se proměnil v ohromný sklad munice.

Opevňovací práce se však již nepodařilo dokončit, označení Olomouce za pevnost tak bylo nakonec 1. května 1945 zrušeno. Stále však pro německý ústup zůstávala doslova životně důležitým opěrným bodem, o který se urputně bojovalo. Německé velitelství sem kvůli tomu dokonce poslalo posily, dorazily mimo jiné i motorizované divize SS.

V sobotu 5. května 1945 napětí ve městě vrcholilo. Sověti se blížili, v předcházejících dnech kolem Olomouce velice často hořelo. Olomoucí táhlo stále více ustupujících Němců.

„Byly na nich vidět stopy strádání. Na nádraží jsme viděli mnoho německých raněných, ovázaných jen nedostatečně, se stopami bláta, prachu a krve na uniformách. S očima planoucíma děsem, hladových a lhostejných ke všemu. Město bylo také plné německých zběhů, kteří prodávali vše možné a opatřovali si civilní obleky, aby mohli včas zmizet,“ líčí Jan Cekl, jeden ze svědků olomouckého konce války v knize Kraj, jímž táhla válka.

 V nejbližším okolí města zněla dělostřelecká palba. Sovětské letectvo bombardovalo ustupující wehrmacht, další letadla pak zkoumala jeho bojové pozice ve městě.

Přímo k Olomouci se tak Rudá armáda začala ze dvou směrů probíjet v neděli 6. května 1945 kolem desáté hodiny dopoledne. Vojáci se po těžkých bojích dostali na nynější předměstí Černovír, Holice a také do Chválkovic.

„Když výzvědné části Rudé armády pronikly až ke chválkovickému kostelu, nasadili Němci k protiútoku tanky a protiletadlová děla,“ líčí Cekl. Sověti se tak během boje museli načas zase stáhnout. „Chválkovice přitom nesmírně utrpěly a ulice byly plny trámů, cihel a kamení z rozbitých stavení,“ dodává. Civilisté tu umírali v provizorních krytech.

Požár baziliky na Svatém Kopečku pomohl uhasit déšť

Do bojů v neděli 6. května před 70 lety zasáhl také déšť, letadla kvůli němu nemohla příliš létat. Němci se bránili, stříleli z děl rozmístěných mimo jiné na Letné, na Andrově stadionu či na Envelopě. Zasáhli i pravou věž baziliky na Svatém Kopečku. Šlo totiž o výbornou pozorovatelnu, z níž bylo vidět rozmístění nacistů v celé Olomouci. Chrám začal hořet, tady však déšť naopak pomohl, hasiči měli díky němu snazší práci.

Večer se počasí ještě zhoršilo, palba dělostřelectva ustala a ve městě byl relativně klid. Německá vojska ustupovala celou noc.

Hlavní boj o Olomouc se naplno rozhořel v pondělí 7. května 1945. „Časně zrána začala bubnová palba sovětského dělostřelectva znovu, stále se stupňovala. Těžké i lehké granáty a šrapnely dopadaly hustě na předměstí na severním okraji města, ale zasahovaly také vnitřní město,“ vybavil si Cekl.

Ztráty a škody

Podle dostupných informací padlo v Olomouci minimálně 90 rudoarmějců, umírali také civilisté a odbojáři. Patřil k nim i jeden z velitelů Moravské brigády, Jaroslav Pavelčák. Počty padlých Němců nejsou přesně vyčísleny.

Při bojích bylo v Olomouci úplně zničeno 75 domů, těžce poškozeno jich bylo 450. Dalších 1 400 budov bylo poškozeno lehce. Konkrétně šlo například o betonovou tribunu Androva stadionu, kterou Němci – stejně jako celou řadu mostů – vyhodili do povětří. Poničeno bylo také hlavní nádraží či bazilika na Svatém Kopečku a radnice s orlojem.

Zdroj: akademické Dějiny Olomouce, 2 .díl

Město bylo na řadě míst kvůli velkému množství požárů zahaleno v kouři. Německé dělostřelectvo opětovalo palbu.

Sověti postupovali i od hlavního nádraží směrem k centru. Němci začali vyhazovat do vzduchu mosty a lávky přes řeky. U obloukového mostu na dnešní Masarykově třídě známého z historických pohlednic jim však selhaly nálože, rozstříleli ho proto děly. Zachránit se podařil jen důležitý most v Komenského ulici.

„Ale o jeho přechod byl sváděn velmi prudký boj, takže v ulici leželo mnoho mrtvých Němců,“ zaznamenal Cekl.

Podle historika Bartoše wehrmacht v Komenského ulici seskupil síly k poslední zoufalé obraně, němečtí vojáci dokonce vyrazili do protiútoku s několika tanky. Rudá armáda je odrazila, její postup do srdce města se ale ten den kvůli pokročilé hodině už zastavil.

Rodiny zasypal kryt, těla vyhrabali až po roce od osvobození

Umírali však také obyčejní Olomoučané. Tragédie se stala při prudkých bojích v Hodolanech. Střely ve sladovně u vlakového nádraží zasáhly několik vagonů s trhavinou ekrazit. Nastal strašlivý výbuch.

„Rozmetal nejen sladovnu, ale i domy v okolí a objekty na nádraží. Mnoho domů bylo úplně zničeno a poškozen byl i farní kostel, byl zbaven celého krovu. Pod sladovnou byl velký kryt, v němž bylo ukryto několik rodin. Byl zasypán a lidé usmrceni. Jejich mrtvoly byly vyhrabány teprve za rok po osvobození města, když byly alespoň zčásti trosky sladovny odstraněny,“ zapsal Cekl.

Do samotného středu města se pak rudoarmějci dostali v úterý 8 .května 1945, během dne ho postupně celé obsadili.

„Sebevražedný odpor kladli někteří příslušníci Hitlerjugend a jednotek SS v kulometných hnízdech na Nových Sadech, Novém Světě a Povlu ještě v nočních hodinách. K posledním bojům došlo u letiště v Neředíně, u Topolan a Křelova, kde německá armáda hájila houževnatě poslední únikovou cestu na Litovel. Ještě k ránu se bojovalo o bunkry v Michalském výpadu,“ doplňují historici Josef Bartoš a Miloš Trapl ve velkých akademických Dějinách Olomouce.

Vedle Rudé armády se pak na osvobozování Olomouce podíleli také odbojáři ze skupin Oldřich a Žižkovy zbraně. Porážka nacistů se tu definitivně uzavřela ve středu 9. května 1945, kdy Sověti zlikvidovali jejich poslední vojáky.

Proč byla Olomouc důležitá

Olomouc získala na konci války velký strategický význam jak pro ustupující wehrmacht, tak i pro Rudou armádu. Ta se už na severu i na jihu od českých zemí dostala hluboko na západ, de facto až k Berlínu. Ovšem na území protektorátu Němci ještě operovali i na východní Moravě. Odtud se právě přes Olomouc a okolí pokoušeli uniknout před Sověty do Čech směrem na Německo či do zajetí k americké armádě. Z toho důvodu se Olomouc snažili udržet do poslední chvíle.

Sověti naopak plánovali, že právě na střední Moravě u Olomouce ustupující Němce zastaví a sevřou do kleští. Postarat se o to měly z jedné strany armády 2. ukrajinského frontu, které postupovaly od Brna, a z druhé strany 4. ukrajinský front, jenž osvobozoval Ostravsko.

Proti němu stála především německá 1. tanková armáda, měla zde k dispozici zhruba 200 tisíc mužů v 16 divizích. Objevily se tady i jednotky SS. Nakonec Olomoucko osvobodil pouze 4. ukrajinský front pod velením Andreje Ivanoviče Jeremenka. Druhý ukrajinský front se sice ke střední Moravě dostal, Němcům se ho však podařilo zdržet. Nakonec bylo rozhodnuto, že její armády pojedou na pomoc Praze.