Dva žáci ZŠ U Stadionu, Daniel Kohout (na snímku) a Jan Nesvadba, byli oceněni...

Dva žáci ZŠ U Stadionu, Daniel Kohout (na snímku) a Jan Nesvadba, byli oceněni za záchranu kamaráda, který spadl do nezajištěné jímky v areálu bývalé cihelny. | foto: Hasiči Olomouckého kraje

Zavolali pomoc dříve, než kamarád zmizel pod vodou. Školáci dostali medaile

  • 1
Dvanáctiletí chlapci Daniel Kohout a Jan Nesvadba pomohli svému kamarádovi, který v místní části Uničova Dolní Sukolom spadl do jímky plné vody. Školáci teď za záchranu života dostali medaile Hasičského záchranného sboru Olomouckého kraje.

Psal se 27. říjen, když tři kamarádi z Uničova vyrazili do opuštěné budovy nedaleko firmy Unex stavět rampy pro ježdění na koloběžkách.

„V Uničově žádné takové rampy nejsou, navíc pořád prší. Takhle to bylo v hale, chodil jsem tam alespoň dva roky,“ popisoval Daniel. S Martinem, jenž kráčel pozadu, zrovna přenášel dřevěné prkno. V tom Martin zakopl a spadl do asi dva metry hluboké zatopené jímky.

Dva žáci ZŠ U Stadionu, Daniel Kohout a Jan Nesvadba, byli oceněni za záchranu kamaráda, který spadl do nezajištěné jímky v areálu bývalé cihelny.

Nebylo nač čekat. Dan s Honzou střelhbitě spojili síly a snažili se topícího se kamaráda vytáhnout. „Dan mě držel, já jsem zkoušel Martina vytáhnout. Nejdřív nohou, pak jsem ho zkoušel tahat rukou,“ vybavoval si Honza. Při záchraně mu navíc do jímky vypadl z kapsy telefon.

Hoši brzo zjistili, že na záchranu kamaráda nestačí, a tak z Martinova telefonu, který zůstal na zemi, přivolali hasiče.

Chlapec spadl do jímky plné vody, život mu zachránili kamarádi a hasiči

A zatímco Honza zůstal u jímky a pomáhal kamarádovi a povzbuzovat ho, Dan vyběhl z budovy navádět přijíždějící pomoc.

Když jde o minuty

Hasiči po incidentu uvedli, že chlapci třetího hocha tahali z jímky pomocí větví. „Ty už ale v jímce byly,“ upřesnil Dan.

„Ukázkové jednání, kterým kamarádovi zachránili život,“ chválil velitel hasičského zásahu Ivan Urban.

„Ve studené a hluboké vodě jde o minuty, takže situaci odhadli dokonale a zavolali pomoc dříve, než kamarád zmizel pod vodou. Musím hochy od srdce pochválit,“ dodal Urban.

To už byla v pozoru i maminka Kristina Nesvadbová. „Bydlíme kousek od výjezdového místa všech složek, najednou to začalo všude houkat,“ vzpomínala. „Přirozeně jsem měla strach, nevěděla jsem, co se děje. Volala jsem synovi, ale telefon byl nedostupný,“ pokračovala.

Zkoušela proto volat Martinovi, z jehož telefonu jí pak Jan zavolal a ujistil: „Maminko, jsem v pořádku.“

Hasiči promáčeného Martina vytáhli, posadili ho do kabiny cisterny a zahřáli, načež ho předali záchranářům.

„Už tam nepůjdeme. Navíc tam dali kamery,“ povídal Daniel třímající drobnou bronzovou medaili, kterou jemu a Honzovi na ceremoniálu k předávání celostátních medailí za věrnost hasičskému sboru předal krajský ředitel hasičů Karel Kolářík.

„Kdybyste chtěli, hoši, hasiče pořád nabíráme,“ řekl mladíkům při třesení pravicí. „Jen k tomu musejí mít maturitu,“ obrátil se na rodiče.

Ti ovšem teď mají v hlavě jiné pocity. „Jsem nesmírně hrdá. Myslím si, že to je moment, který si Honza bude pamatovat do konce života. Jsme rádi, že jsme tu mohli být,“ usmívala se Nesvadbová.

„Honza ani nechtěl, abych tam za ním ke všem těm záchranářům a hasičům jezdila. Pak přišel domů po svých,“ culila se hrdá maminka. A utopený telefon? „Pořídili jsme nový,“ uzavřela Nesvadbová.