Na začátku, v roce 1983, byl mámin kufříkový šicí stroj. Dnes firma Tilak bývalého československého reprezentanta v horolezectví Romana Kamlera obléká i horskou službu a horolezce, kteří vyrážejí na expedice do velehor.
Její roční obrat se pohybuje kolem padesáti milionů korun a zaměstnává šedesát lidí. Výrobce špičkového outdoorového vybavení zaměstnává lidi doma v Šumperku, kde firma šije. A tak to podle Kamlera i zůstane, za levnou asijskou pracovní silou se nechystá.
Jak vlastně vznikla myšlenka založit firmu, která bude šít outdoorové oblečení?
Souvisí s horami a lezením. Za komunismu nebylo možné sehnat péřový spacák. Tak jsem si ho v roce 1983 ušil na mámině kufříkovém stroji. Podle návodu, který našla v časopisu Vlasta. Já koupil v Hedvě Uniku, v krámě naproti peří a dal se do toho. Když můj spacák viděli kamarádi, chtěli ho taky, tak jsem začal šít pro známé. To ale ještě nebylo podnikání.
S ním jste začal kdy?
V roce 1986 jsem se rozhodoval, zda dostudovat Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého a poté narukovat na vojnu, nebo si státnice rozdělit a jako student odletět s horolezeckou reprezentací na deset týdnů do USA. Udělal jsem to druhé. Po návratu mi chyběly ještě dvě státnice, ale už jsem nebyl student. Hrozilo mi, že budu podle socialistického slovníku příživník, protože jsem neměl zaměstnání. Byla doba Gorbačova a perestrojky, tak jsem si na národním výboru vyřídil povolení šít spacáky. Školu jsem samozřejmě dodělal.
To jsme ještě pořád u peří a spacáků, kdy přišlo oblečení?
Zlomový byl rok 1992, kdy jsem se vypravil s kamarády škodovkou stodvacítkou do Mnichova do firmy Gore. Před Mnichovem jsme zastavili a přespali ve stanu. Já si ráno ze sebe oprášil jehličí, navlékl se do obleku a vyrazil na jednání. Byl to celkem šok. Na recepci nápis Welcome mister Kamler, v kanceláři osm nejvyšších manažerů pro Evropu. Po jednání jsem byl přesvědčený, že jsem šlápl vedle. No ale pak se šéf firmy Gore k nám přijel podívat a na jaře 1993 jsme dostali licenci, kterou dnes máme v České republice jako jediní. Tak jsme začali s oblečením, které nakonec vytlačilo spacáky.
Roman Kamler (1963)Absolvent Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor analytická chemie, a bývalý československý reprezentant v horolezectví. Má za sebou řadu výstupů v Alpách, na Pamíru, v Himálaji, na Aljašce, Špicberkách, v Grónsku, Andách, Patagonii. S podnikáním začal v roce 1986. V roce 2000 založil společně s manželkou akciovou společnost Tilak. Má dvě dcery. Když jste zmínil svět, prodáváte více doma, nebo v zahraničí? Stále převažuje prodej v tuzemsku. Hodně dobře jsme na tom v Japonsku. Dále prodáváme zejména v Evropě, do USA kvůli clům nevyvážíme. |
Čím jste přesvědčil ty manažery?
Asi svým nadšením. Nejsme pro ně zajímaví objemem odebraného materiálu, ale tím, co a pro koho děláme. Spolupracovali s námi i při vývoji. Testovali jsme pro ně například druhou generaci materiálu GORE-TEX Pro. Ušili jsme z něj bundy, které firma Gore rozdávala při oficiálním představení této novinky. A zřejmě i díky jejich doporučení jsme nedávno asi tři čtvrtě roku pracovali na vývoji oblečení pro sportovní tým Red Bull.
Ještě jste se museli dostat na trh…
Po outdoorovém oblečení tady byl obrovský hlad. Všechno, co jsme vyrobili, se prodalo. Každý rok jsme rostli o desítky procent.
To zní jako idylické podnikání…
Tak idylické to zase nebylo. Rychlý růst s sebou nesl nekončící starosti s rozšiřováním výrobních prostor, se strojovým vybavením a tak dále. A pak přišly povodně v roce 1997. Kdyby voda v dílně vystoupala ještě o pět centimetrů výš, zaplavila by motory šicích strojů a to bych asi nerozdýchal.
Přesun výroby do Číny byste rozdýchal?
Ne, to bych raději Tilak zavřel. My jsme česká firma. To v mém pojetí neznamená jen to, že ji založí Češi, ale i to, že zaměstnává naše lidi, že vyrábí doma. A taky platí doma daně. Nabídky z Asie mi chodí pravidelně, mohl bych tam dělat bundy za patnáct dolarů, ale za tuhle cenu prostě nejde vyrobit kvalitní oblečení. Patnáct dolarů mi nestačí ani na voděodolný zip, který nám dodává japonský výrobce.
Jenže pro mnoho lidí je vaše bunda za jedenáct tisíc drahá…
Mluvíte o naší vlajkové lodi, bundě Evolution, což je špičková horolezecká bunda, se kterou můžete do Himálaje. Pokud byste mi řekl, že ji chcete na procházky do města, do Beskyd, řekl bych vám, že její kvality nevyužijete. Zbytečně byste utratil hodně peněz. Nešijeme ale jen bundy pro horolezce.
Snažím se dopídit toho, proč bych si měl já, nehorolezec, za Tilak připlatit?
Protože šijeme z těch nejkvalitnějších materiálů, používáme speciální technologie, naše oblečení má rozšířenou záruku čtyři roky a poskytujeme velmi nadstandardní servis. Když si roztrhnete naši drahou bundu nebo na lyžích proseknete kalhoty, nemusíte je vyhazovat, opravíme vám je. Víte, mně ani tak nevadí, že se o nás říká, že jsme drazí. Mně vadí, když někdo tvrdí, že bunda z Číny za pár tisíc je stejně dobrá jako ta naše. A já vím, že se v Číně vyrábí za patnáct dolarů.
Připravujete každoročně nové kolekce?
Samozřejmě. Každý rok přineseme několik novinek. Ale naše stěžejní modely upgradujeme. Třeba současný Evolution je už čtvrté generace. Princip střihu je sice pořád stejný, bunda je úzká a má delší rukávy, protože je určená pro lezení. Stále ji ale vylepšujeme ve spolupráci s našimi designéry z berlínského studia Acronym. Johanna Schneider, autorka poslední generace modelu Evolution, právě uvádí na trh kolekci sportovních bot Nike pod svým jménem.
GORE-TEXGORE-TEX je dnes již legendární membránový materiál, který vyniká nepromokavostí a větruvzdorností, ale přesto je prodyšný. Mimořádně lehká a tenká teflonová membrána je nalaminována na svrchní, nejčastěji nylonový materiál. Membrána je porézní, jednotlivé póry membrány jsou 20 000x menší než kapka vody a současně 700x větší než molekuly vodní páry (pot). Na jeden centimetr čtvereční připadá 1,4 miliardy pórů. Větruvzdornost je dána labyrintovou strukturou membrány, která představuje pro vítr nepřekonatelnou překážku. Zdroj: W. L. Gore |
Máte mezi českými výrobci konkurenci?
V Česku jsme jediní, kdo může šít z Gore-Texu. A taky bych se mohl vrátit k tomu, že pro mě český výrobce znamená, že jde o zboží vyrobené doma. To u mnohých našich výrobců neplatí. A konkurence ve světě? Vím o čtyřech firmách, které jsou hodně dobré. Všechny ze zámoří.
Tilak má svůj horolezecký tým, šijete pro ně něco extra?
Ne, mají stejné bundy, jako si můžete koupit v kterémkoli obchodu, ve kterém se Tilak prodává.
A oblečení horské služby, to má něco navíc?
Taky ne, samozřejmě kromě reflexního potisku. A co možná mnohé zarazí, oblečení horské služby není z nejnovější generace Gore-Texu Pro. Po konzultaci ve firmě Gore nám doporučili klasický GORE-TEX jako ideální kombinaci kvality a ceny. Já si zakázky pro horskou službu nesmírně vážím, je to věc prestiže a cti. Jsem rád, že české horské záchranáře obléká firma, která šije v Česku.
Ještě jsem se neptal na název Tilak…
Původně jsme se jmenovali KAMMsport a byla to podle dnešní terminologie osoba samostatně výdělečně činná. Ke změně došlo, když jsme v roce 2000 měnili právní formu podnikání na akciovou společnost. A se změnou právní formy jsme zvažovali i nové jméno. Tilak je 3 500 let starý výraz. V původním jazyce má význam pihy nebo skvrny. Pro hinduisty je červená tečka mezi obočím symbolem třetího oka boha Šivy. S tilakem jste pod Šivovou ochranou. Z toho vychází i naše filozofie. Když máte na sobě naše oblečení, přebíráme část zodpovědnosti za to, že budete v bezpečí i ve špatných klimatických podmínkách třeba na horách. Symbol nad písmenem i v logu Tilak tedy není tečka, ale otisk palce na čele. Jednou třeba přijde doba, kdy už budeme označovat oblečení jen tou tečkou, bez textu. A všichni budou vědět, že je to Tilak.
