„Bobři se už zakousli do jedné vzrostlé vrby, kterou jim po poradě s památkáři necháme. Už pro ni nemáme záchranu. Nebyla naštěstí historicky cenná a v parku byla ponechána na dožití,“ popisuje kastelán zámku Martin Váňa.
To ovšem nic nemění na tom, že správa parku řeší dilema, jak ochránit další stromy v okolí rybníka, aniž by okolo nich musela postavit například bednění.
To by sice zvířata odradilo, ale bylo by to zcela proti smyslu romantického parku. Problém vedení zámku konzultovalo i se zahradníky z lednickovaltického areálu, kteří mají s bobry bohaté zkušenosti.
„Některé stromy v blízkosti rybníka, u kterých to nebude vypadat nevhodně, omotáme speciální geotextilií. Tam, kde to u historicky vzrostlých stromů nejde, použijeme disperzní nátěr promíchaný s pískem, který by měl bobrům vadit. Je to bezbarvý nátěr, který se musí zhruba co dva roky obnovovat, ale měl by ochránit nejvzácnější dřeviny, které tady máme,“ vysvětluje kastelán.
Podle Petry Orálkové z Českého svazu ochránců přírody v Prostějově je Česká republika, pokud jde o bobra, rozdělena na několik zón. Jde o lokality, kde je vítán, jako je třeba Litovelské Pomoraví, a pak jsou místa, kde je nežádoucí, což je třeba právě lednicko-valtický areál nebo třeboňské rybníky.
V ostatních lokalitách je bobr tolerovaný a podle Orálkové lze požádat příslušný krajský úřad například o odchyt zvířete.
„Hranice oblastí se posouvají podle aktuální situace. Pokud bobr způsobí nějaké škody, lze žádat o náhradu. Často jde o rybáře, kterým bobr podkopal a zničil hráze a vypustil vodu. Bobr je totiž vynalézavý a je potřeba neustále vymýšlet nová opatření, která ho odradí. V Pomoraví jsem viděla, jak překonává vše možné, aby mohl na zahradě sežrat stromek,“ popisuje Orálková.
„Naučit se žít“ s bobří rodinkou
Vedení zámku v Čechách pod Kosířem zatím o odchytu svých bobrů neuvažuje a bude se snažit s nimi nějak vyjít.
„I kdybychom je odchytili, je podle přírodovědců pravděpodobné, že by přišli noví. Naštěstí snad nehrozí jejich přemnožení, protože bobr je přísně teritoriální zvíře a své mladé po nějaké době odežene pryč. Takže tady bude jen jedna rodinka, s kterou se budeme muset naučit žít a něco jí nechat na okusování. Nechali jsme jim už vrbu a ještě tady máme nějaké náletové olše, které v parku nemají co dělat, ale jsou vzrostlé, takže jsme je zatím nekáceli,“ objasňuje plán na „mírové“ soužití s bobry kastelán Váňa.
Vzácný park v Čechách pod Kosířem se rozkládá na ploše 21,5 hektaru a patří mezi nejcennější romantické krajinářské areály v České republice. Na jeho budování se podílel portugalský hraběcí rod Silva-Tarouca, který proslul dlouhou tradicí zájmu o zahradní tvorbu.
První zámecká zahrada vznikala již na počátku 18. století a postupně absolvovala několik etap krajinářských úprav. Nejvýznamnější je ta druhá z let 1835 až 1872, kdy vznikla kompozice s mnoha vzácnými dřevinami, která víceméně zůstala zachována dodneška.
Po válce a v období komunismu pak park chátral a zarůstal, obnova začala teprve na konci minulého století. Je však také možné, že problém s bobry v Čechách pod Kosířem nakonec vyřeší sama příroda. Vzhledem k dlouhotrvajícímu suchu totiž hladina velkého rybníka v létě klesla natolik, že začaly být vidět díry, kudy bobři lezli do svého doupěte.
„Nějakou dobu jsme je tady teď neviděli. Třeba změnili působiště. Po napuštění rybníka je však velmi pravděpodobné, že se sem opět vrátí,“ dodává kastelán zámku.
