Odhaduji, že ve stejný den jako trenéra fotbalové Olomouce Václava Jílka. A jeho obránce. Šestého května loňského roku bylo na Julisce slunečné odpoledne. Sigmáci v závěru sezony bojovali, tedy nebojovali, ale hráli o záchranu v první lize. V tom vedru se jim moc běhat nechtělo. Zato 22letému útočníkovi Dukly Praha ano, konžský reprezentant si ve výhni připomínající domovinu liboval. Stejně jako v lenivé defenzivě Hanáků. Sice se na výhře 2:0 nepodílel gólem ani asistencí, ale dravými průniky o sobě dával vědět. Protivníky si vodil jako pejsky v parku. Však od reportéra MF DNES dostal nadprůměrnou známku 1,5. Olomouc sestoupila a čekalo se, že Manzia bude stoupat.
Jenže kdepak. Nálepku velkého afrického talentu – které tak rádi lepí mladým hráčům jejich agenti – snícího o blyštivé kariéře v Evropě zatím nenaplnil. V Dukle se až na několik záblesků neprosadil, dal jen dvě branky, hostoval v druholigovém Sokolově, teď ho Pražané pustili do Sigmy. Je to zajímavý hráč, rychlostního typu, jakého si Jílek přál. Může hrát pod hrotem, což se při zranění Jakuba Petra náramně hodí, nejlépe se cítí na pravém křídle.
Fanoušci Olomouce jsou jistě rádi, že klub ve složité ekonomické situaci ohlásil první zimní posilu, která se po lékařské prohlídce upíše na dva a půl roku, pomůže udržet první místo a postoupit zpátky do nejvyšší soutěže. Zároveň jsou opatrní, zda nejde o „dlouhodobě sledovanou posilu“ typu Zata či Falla (nejpomalejší africký fotbalista, jehož jsem kdy viděl). Nebo Rodeho, lotyšského sympaťáka, jenž také postrádal rychlost. Tohle by mohl být jiný příběh. Jako v případě Radakoviče.
A nejen proto, že Bidje dynamiku má a že ho Jílek se sportovním ředitelem Ladislavem Minářem sledovali na vlastní oči, nikoli ze šikovně sestříhaného DVD záznamu. Minář nemá snadnou práci, tuhle zimu zvlášť. Mluví se a píše o ekonomických trablech Sigmy, která je před prodejem novému většinovému majiteli. Hráče, i ty stávající, informace o finanční nestabilitě klubu zneklidňují. Minář Manziu přesvědčil.
To může znamenat, že nový majitel Sigmy je už opravdu blízko a fanoušci mohou k jarní části sezony vyhlížet s opatrným optimismem.
Jako olomoucký odchovanec Pavel Dreksa, který míří z Karviné hostovat do ázerbájdžánského Něftči Baku. Soutěž nic moc, ale 27letý stoper si vydělá pěkné peníze.
Dreksa je podle mého názoru jedna z největších chyba v přestupové politice Olomouce za posledních iks let (před ním jsou Doležal a Rossi, bylo z čeho vybírat). Sama už o spolehlivého vůdce nestála, přitom pak na stoperu zoufale hledala a brala, co se dalo. V Dreksovi měla prověřeného lídra, na kterého se po světovém šampionátu dvacítek ptaly kluby z Francie a Turecka...
Karviná po něm skočila s díky; asistent trenéra Josef Mucha, legenda Sigmy, si jej nemohl vynachválit.
Třeba si po čase budou drbat hlavu v Dukle, že pustili Manziu. V tom je fotbal nevyzpytatelně krásný.
Dopředu jde odhadnout máloco.
