Přišly davy Norů. A Čechoslováci hráli, když zhasl oheň

Arnfinn Bergmann, nenápadný chlapík z Trondheimu, se naposledy podíval do té strašlivé hloubky, ze které smrtelníkům bývá často mdlo, spustil se po můstku dolů a skočil. Skočil si pro zlatou medaili do lidí.

Starý můstek na Holmenkollenu

Diváci v čepicích a huňatých kabátech stáli všude, u skokanského můstku na Holmenkollenu jich bylo jako sardinek. Sto tisíc? Ne, ještě víc. Vstupenku si jich koupilo 104 102, což byla druhá nejvyšší návštěva na olympijském závodě po skocích v Garmischi 1936. Jenže tehdy v roce 1952 se ještě nejméně 40 tisíc lidí tlačilo na kopečku vedle, za což platit nemuseli.

"Bylo to fascinující. Jako všelidová norská slavnost," vzpomíná hokejista Karel Gut, který v Oslu prožil první olympiádu. I on se s kamarády během her dostal až nahoru, odkud vyjížděli skokani, aby co nejdřív chytili nájezdovou stopu: "A řeknu vám, příjemné pokoukání to nebylo. Sám bych se do té díry nikdy nespustil."

Čtěte denně

seriál 20 olympiád, 20 příběhů

Dnes 6. díl: Oslo 1952 Závod snů: 150 tisíc diváků na skocích na lyžích na Holmenkollenu.

V pondělí 7. díl: Cortina 1956
Jak povstal obr: sovětský hokej poprvé na hrách a hned zlatý.

Bergmann se spustil. Po prvním kole byl druhý, ve druhém si polepšil, skočil 68 metrů s elegantním dopadem a norská slavnost vypukla naplno. Nic nebylo v Oslu tak sledované jako finále na středním můstku.

Čtyři Norové v elitní šestce, Bergman zlatý, Falkanger stříbrný. Dost možná přišlo i 200 tisíc diváků, tehdy to spočítat nešlo. Norsko poprvé ukázalo světu, jak miluje lyžování. Fandilo se všem bez rozdílu. I Němcům a Japoncům, poraženým válečným agresorům, kteří se poprvé mohli vrátit na hry.

Olympijský oheň vzplál v krbu na jihu Norska v provincii Telemark, kde sedlák Norheim kdysi vymyslel první lyžařské vázání, a posledním členem štafety byl vnuk polárníka Nansena. Byla to doba, kdy v běžecké stopě soupeřili Fin Hakulinen a Švéd Jernberg, americký krasobruslař Button poprvé předvedl trojitý skok a kopřivnický vytrvalec Zátopek během zimy šíleně dřel na letní olympiádu v Helsinkách, odkud si pak přivezl tři zlata.

A co Čechoslováci v Oslu? Žádná sláva. Na medaili nedosáhl nikdo. Hokejisté už se přitom viděli se stříbrem, jenže suverénní Kanada darovala bod Američanům a naši museli hrát dodatečný zápas se Švédy o bronz. "To pro nás byla hrozná rána," vzpomíná Gut.

Hrálo se až den poté, co zhasl olympijský oheň! "Vedli jsme 3:0 a dostali strach. Zkrátka jsme chytli žaket a prohráli 3:5."

Z tehdejší party žijí už jen tři: Karel Gut, Bronislav Danda a Vlastimil Bubník. Také legenda s názvem Holmenkollen žije dodnes. Každý rok ten můstek navštíví milion návštěvníků, uvnitř je totiž muzeum, v němž se promítá 4 000 let lyžování. Olympiáda v roce 1952 v něm má čestné místo.