"Mám za sebou asi nejtěžší rok v kariéře. Byla jsem víc nemocná než zdravá. Nemůžu chtít všechno," říká v rozhovoru pro MF DNES.
Vlastně ani neměla stát na startu. Po kolapsu ve skiatlonu si trenér Samdal přál, aby odpočívala. "Jenže pak nám onemocněla i Hilde Pedersenová. Marit byla přece jen v lepším stavu," vysvětluje kouč. "Je mi dobře," ujišťuje ona.
Opravdu pro vás není čtvrté místo zklamáním?
Ne. Byl to pro mě test, co vydržím.
Nedopadl nejhůř.
Jste tedy zase zdravá?
Podívejte se na mě, vypadám snad nemocně? Ale stoprocentní výkonnost ještě nemám. Možná tak osmdesát procent. Zatím.
Co se vlastně v neděli při skiatlonu s vámi dělo?
Můj žaludek byl jako pračka, všechno se v něm mlelo. Pořád jsem jen lítala na záchod. Dohodla jsem se s koučem, že zkusím do skiatlonu nastoupit a uvidíme, co se bude dít. Ale nešlo to. Proto jsem vzdala.
Neodstoupila jste jen proto, že šance na vítězství zmizela a raději jste šetřila síly na další závody?
To vážně ne, věřte mi.
Sledovala jste pak závěr skiatlonu alespoň jako divák?
Vůbec. Chtěla jsem jen rychle pryč, lehnout si.
Výsledek vás překvapil? Kristina Šmigunová neměla předtím oslnivou sezonu.
Jenže olympiáda má vlastní zákonitosti. Neudivuje mě, že se Kristina dokázala připravit a Katarinu přespurtovat.
Teď čeká klasická desítka. Vzkážete Kateřině Neumannové: Pozor, už se mnou musíš zase počítat?
Nebudu jí vzkazovat nic, soustředím se na sebe. Moc toužím aspoň po jedné medaili z téhle olympiády.
Jakékoliv medaili? Proč nemluvíte o zlaté? Vy, která jste vládla minulé zimě?
Stačí mi jakákoliv. Nemoci mě obraly o síly i trénink. Myslím už zase pozitivně. Ale popravdě řečeno: větší šanci než na desítce budu mít ve sprintu. Ten není tak dlouhý.
 Norská běžkyně na lyžích Marit Björgenová. |
