"Řeknu vám, že doma jsme byli jen já a pes, ale bohatě jsme o sobě dali vědět celému baráku. U maminek jsou ale emoce větší než u běžných lidí," dodala
Když se zahájením přímého televizního přenosu viděla, že se areál v Pragelatu ztrácí v husté chumelenici, brala to spíš s optimismem. Vždyť o takových podmínkách se dá mluvit téměř jako o domácích - jen vzpomeňte, jak to vypadá na Božím Daru, když uhodí opravdová zima.
"Zatím jsem měla ten dojem, že čím horší počasí, tím lépe to Lukáš v porovnání s konkurencí zvládá. V každém případě si myslím, že u něho počasí nehraje rozhodující roli," říká Danuše Bauerová.
S úsměvem vypráví, jak to vlastně kdysi bylo s Lukášovými začátky na lyžích. "V rodinné radě jsme se dohodli, že se to dítě musí vybít ve sportu. Bylo takové čilejší," vzpomíná maminka.
"A lyže ho bavily hned od začátku. Rychle ho vzaly tak, že na tréninky chodil naprosto svědomitě a sport pro něho byl prioritou. Přitom ale nešidil školu, měl pořád co na práci. Nějaké povalování u televize, to vůbec nebyl jeho případ."
Bezprostředně po závodě se Danuše Bauerová pokoušela se synem spojit, ale bez úspěchu. "Pokoušela jsem se s ním spojit, ale nepovedlo se. Asi měl zpráv a vzkazů víc, nejspíš jsem mu nevolala jen já," žertuje maminka stříbrného medailisty.
O štěstí se tak rychle podělila s Kateřinou Bauerovou, lyžařovou manželkou. "Společně jsme si poplakaly, co vám mám říkat."
Rodina Lukáše Bauera, kterou kromě manželky tvoří ještě syn Matyáš, je podle maminky tím, na co se teď úspěšný český reprezentant nejvíce těší. O tom Danuše Bauerová nepochybuje ani vteřinu. "Mají spolu moc hezký vztah, všichni na sobě lpí. Proto to pro Lukáše bude ta největší radost, až budou všichni pohromadě."
A co je největší radostí pro maminku Danuši Bauerovou? Medaile se stříbrným leskem? Kdepak, cenné kovy tady vůbec nehrají roli. "I kdyby byl Lukáš poslední, tak pro mě bude vždycky nejlepší!"
