Jak vám to zní?
Jako by si ze mě někdo udělal legraci. Každopádně jsem ale nesmírně rád, že jsme tu naši skvělou jízdu dotáhli až do Tokia.
Došlo vám už s drobným odstupem času, co vlastně čeští basketbalisté dokázali?
Mně osobně určitě ne a troufnu si říct, že ani spoustě dalším. Je to jako v nějakém snu.
Jak se slavilo?
Po zápase samozřejmě padlo nějaké to pivko. Potom oslavy proběhly v rámci možností, které však byly dostatečné...
Nepojedeme se do Tokia jen vyfotit, zní z tábora českých basketbalistů |
Ve skupině na WhatsAppu si sami říkáte „Banda č... na výletě“. Dá se to brát tak, že jste ani vy nečekali, co se vám povede?
Naše skupina má tenhle název už dlouho. Poslední dvě slova měníme vždy podle toho, kam se dostaneme, nebo co se nám zrovna někde stane. Naposledy si pamatuji, že když jsme letěli na turnaj do Hamburku, tak jsme museli nouzově přistát v Brémách. Tam jsme seděli asi tři hodiny v letadle a čekali, co bude, takže naše skupina dostala název „Banda č... v Brémách“. Teď jsme se kvalifikovali do Tokia, takže ji budeme muset znovu přejmenovat. (směje se) Určitě jsme na olympiádu chtěli, ale těch šancí nám moc lidí nedávalo.
V kvalifikační skupině taky Uruguay byla jednu střelu od vašeho konce. Vybavíte si přes euforii, jak vám v ten moment bylo?
Posledních pět minut proti Uruguayi bylo z naší strany špatných. Soupeř hrál na čtyři malé hráče a presoval po celém hřišti, z čehož pramenily naše ztráty. Vyhráli jsme jen díky náskoku z průběhu zápasu. Samozřejmě nám na konci pomohlo i štěstí, ale to v takovém turnaji potřebujete mít na své straně.
Čeští basketbalisté naslouchají tónům hymny před zápasem s Kanadou. Zleva Ondřej Balvín, Blake Schilb, Tomáš Satoranský, Patrick Samoura a Tomáš Vyoral.
Měli jste ho i proti Kanadě, se kterou jste v poslední minutě základní hrací doby přišli o desetibodový náskok.
Celý zápas jsme hráli famózně, ale v závěrečných minutách jsme bohužel ztratili pár balonů a Kanada toho využila. I na začátku prodloužení to vypadalo špatně, když jsme dlouho nebyli schopni dát koš. Potom jsme však něco trefili a poslední útok opět se štěstím ubránili. V tu chvíli jsme byli v obrovské euforii. Věděli jsme, že fyzicky Kanadě nemůžeme konkurovat, ale vše jsme dohnali naší bojovností o každý balon a výbornou střelbou. Také si myslím, že nás Kanada hodně podcenila, hned od začátku jsme jí ale dokazovali, že basket umíme.
V Pardubicích jste jednoznačným lídrem týmu, kdežto reprezentační mančaft stojí na jiných. Neužíváte si to i z toho pohledu, že na vás přece jen neleží tolik zodpovědnosti?
Chtěl bych hrát velké minuty i v nároďáku, ale je to těžké, když máte na stejné pozici Satyho (Tomáše Satoranského), který jich má okolo 35 na zápas. Člověk už je s tím tak nějak smířený. Musíte to brát tak, jak to je, a být připravený v každé situaci.
Na olympiádu chtěl víc než do NBA. Je to jako pohádka, září Satoranský |
Vedle Satoranského se skloňují také jména Veselý, Schilb, Auda a další. Je něco, co si od nich přenesete do klubu?
Určitě. Pro mě osobně je radost být vedle takových hráčů, člověk rozhodně pochytí i něco nového. Jsem moc rád, že jsem toho všeho součástí.
Česká republika bude mít basketbal na olympiádě po 41 letech. Postupem mezi 12 nejlepších týmů světa jste se postarali o historický úspěch, dá se říct, že je splněno. Co dál?
Nikdo nečekal, že se do Tokia dostaneme, ale když už, tak to tam rozhodně nepojedeme jen tak odehrát. Ani to není v našich povahách, v každém utkání odvádíme sto procent. Cesta ze skupiny povede přes Írán, Francii a USA musíme potrápit. To ale bude hodně těžké.
 |
Zažijete v zápase proti Američanům pod pěti kruhy vrchol své kariéry?
Proti Americe jsme měli možnost nastoupit už na mistrovství světa 2019 v Číně, tam ale byla v jiné sestavě. Tentokrát bude rozhodně silnější, takže bych řekl, že asi ano. Budu rád za každou minutu na hřišti.
Troufnete si už teď tipnout, kam by to Češi mohli dotáhnout?
Těžké, takhle odhadovat. Tajně doufám, že si zahrajeme čtvrtfinále.
Vaše kariéra je prozatím ryze česká, v Pardubicích jste navíc nedávno prodloužil smlouvu až do roku 2024. Neláká vás ale přece jen nějaká zahraniční štace? Kde jinde si o ni říct než na olympiádě.
Zahrát si nějakou zahraniční ligu vždycky bylo mým snem. Bohužel do toho ale hodně vstoupil covid, kvůli němu je ještě těžší si v Evropě něco najít. V Bekse jsem ale spokojený, proto jsem prodloužil. Co bude a nebude následovat, zatím neřeším.
