„Říkám si: to je fajn, má pátá olympiáda. Kvalifikovat se na ni pětkrát je úspěch, ale nechci se tím uchlácholit. Snažím se moc nevzpomínat, radši žiju v přítomném okamžiku,“ říká Barbora Špotáková.
Porovnávat zázemí v Tokiu s tím na předchozích hrách v Riu však každopádně může.
„Tréninkové prostory máme mnohem blíž k olympijské vesnici než v Riu. Což je na jednu stranu skvělé, ale na druhou stranu, když nesmíme sami z vesnice, klidně bych v tom autobuse seděla cestu na trénink delší dobu a koukala po Tokiu aspoň z okna. Zabila bych tak čas,“ podotkne na adresu protikoronavirových opatření, která olympionikům zakazují samostatný pohyb po městě.
Že se možná i proto sportovci občas tlačí ve vesnici, si ani Špotáková nemohla nevšimnout.
„V posilovně je tam brutálně narváno, s obtížemi se někam prosazujete. Lidí jako much, o nějakých rozestupech nemůže být řeč. Taky v jídelně bývá milion lidí, což je mi docela nepříjemné. Já ty davy nikdy neměla ráda, bez ohledu na současnou situaci.“
Raději se tedy odklidit ven na stadion. Ten hlavní, olympijský, si už stihla aspoň prohlédnout. Byla zvědavá, jak na ni zapůsobí.
„Cítila jsem z něj na první dojem dobrou atmosféru a na tuhle intuici já hodně dám,“ říkala pak. „Stadion je krásný a povrch docela příjemný, pružný, rychlý. To by mi mohlo pomoci.“
Jen ji mrzí, že si ho nebude moci více osahat, protože na tom tréninkovém je údajně povrch poněkud odlišný. Do úterní dopolední kvalifikace tedy vstoupí tak trochu z jedné vody načisto.
„Máte jen dva pokusy v rozcvičování a potom tři v kvalifikaci,“ připomněla. „Ten první v rozcvičení dáte z polovičního rozběhu a potom vám zbývá jen jeden, abyste si naměřili rozběh do závodu. Takže i první kvalifikační hod je takovou zkouškou. A pokud se nepovede, máte k dispozici už jen dva.“
Druhou komplikací závodu bude bezpochyby vedro spojené s vlhkostí, teplota přes den vytrvale šplhá ke 33 stupňům.
Přitom Špotáková miluje na závody chladnější počasí.
„Svěťový rekord jsem hodila v osmi stupních a při zlatu v Pekingu mi na rozhodující šestý hod pršelo,“ poukázala a přemýšlela, jak se srovná s japonským parnem.
Nejúspěšnější oštěpařkyolympijské historie (podle medailí) 1. Špotáková (ČR) |
„Možná si vezmu i chladící vestu, protože to vedro je vážně veliké. Při závodě mezi pokusy hodně popobíhám, jenže běhat rovinky v tomhle počasí je náročné. Takže ideálním řešením bude hodit v kvalifikaci limit prvním pokusem a co nejmíň se tam smažit.“
Před dvěma lety skončila na mistrovství světa v Dauhá devátá. Letos se jí povedlo vyhrát závěrečným pokusem 63,08 metru mítink Diamantové ligy v Monaku.
Pokud by dosáhla v Tokiu až na stupně vítězů, vyrovnala by se počtem medailí ze čtyř po sobě jdoucích olympiád svému někdejšímu kouči Janu Železnému.
„Načasování formy se nám v tréninku povedlo,“ tvrdí. „Řekla bych, že mám teď nejlepší formu za celou sezonu nebo možná od mého druhého porodu. Určitě je lepší než na mistrovství světa v Dauhá nebo v loňské sezoně. Teď to jen prodat.“
Ogrodníková: Čekání na techniku
Dobré zprávy má v Tokiu i druhá elitní česká oštěpařka Nikola Ogrodníková. Předchozí zdravotní potíže jsou snad zažehnány a ani dlouhý let do Japonska je neobnovil.
Nikola Ogrodníková
„Doléčila jsem žebra i krk. Ten jsem měla předtím ztuhlejší po každém házení, ale cestu letadlem zvládl dobře, bolavý nebyl.“
Letošní světové tabulkyoštěp ženy 71,40 Andrejczyková 69,19 Hussongová 67,40 Maloneová 66.55 Liu 65,13 Ogrodníková --- 63,08 Špotáková |
Teď jen doufá, že příliš nepocítí dlouhou pauzu kvůli potížím s žebry, která významně ovlivnila její trénink. „Budu čekat, jak se zase vše spojí a vrátím se do původní techniky, se kterou jsem odjížděla ze soustředění v Africe.“
Vedra údajně Ogrodníkové nevadí tolik jako starší kolegyni, horší je to s tokijskou vlhkostí.
„Oběhnete jedno kolečko a valí se z vás voda. Musíme hodně pít, doplňovat soli i minerály. Opravdu to není sranda,“ podotkla svěřenkyně Jana Železného. Ani velmi časný čas kvalifikace (od 9.20) nepřijala s velkým nadšením.
Na rozdíl od o deset let starší Špotákové zažívá vicemistryně Evropy z roku 2018 letos v Tokiu svoji olympijskou premiéru.
„I proto jsem neměla žádná velká očekávání, jak by to tu mělo vypadat,“ přiznala. „Líbí se mi, že tu pracujeme jako tým a že se potkáváme i s lidmi z jiných sportů. Vesnice je jako takový velký intr.“
Zúčastnila se už i vítání českých medailistů po příjezdu z jejich soutěží. „Ale jen jsem jim pogratulovala. Oslavy si raději šetřím až po mém závodě,“ prohlásila pátá žena letošních světových tabulek.
