Zázrak se nestal, čeští skokani na můstcích v Utah Olympic Parku, nevystoupili z kolejí bezbarvé sezony. Přitom Janda zpočátku bodoval v každém závodu Světového poháru, ale i na něj posléze dosedla zlá můra průměru. 39. místo nesl těžce, v očích se mu střádalo vlhko. Netušil, kde se stala chyba. "Dal jsem po sobě už pět špatných skoků, přitom v první oficiální trénink mi vyšel normálně," posteskl si. Taková černá série asi na pohodě nepřidá. "Ten kluk jen přijde do buňky a má tep devadesát šest," řekl trenér lyžařů Martin Koldovský.
Michal Doležal, na něhož zbyla ve výsledkové listině poslední pozice, se vyrovnává s podobnou situací. Přiznává, že je technicky i psychicky rozhozený. "Nevím o sobě, je to těžké vysvětlit. Pak to člověku jde a taky neví proč," krčil rameny třiadvacetiletý skokan. "U Doležala mě překvapuje, že se dostal do takového stádia, vždyť je na druhé olympiádě," poznamenal reprezentační kouč David Jiroutek. "Co bylo, bylo. Člověk musí žít současností. K ničemu mi nepomůže, že jsem skončil v Naganu osmý," namítá jeho svěřenec.
V podobné krizi už se ocitl mnohokrát, bez ní to prý nejde. Jak se z ní dostat? "Skákat, skákat, skákat," ví své Doležal. "Stačí jeden dobrý skok a forma je zpátky," souhlasí Jakub Janda. "Už jsem se naučil, že se tím člověk nesmí ubíjet, nedá se tomu poručit, musí to přijít samo," ordinuje si klidový stav Doležal, který doufá, že se lepší časy vrátí. "Nechci v soutěži družstev klukům jejich vystoupení zkazit, rád bych jim pomohl," pravil.
Pro benjamínka družstva mají jeho zkušenější parneři jen slova chvály. Jan Matura, jenž obsadil 47. příčku, tipoval Mazocha do první patnáctky. "Jsem rád, že je u nás v Čechách takový talent," liboval si Jiroutek. Bylo by dobře, kdyby se takových mladých kluků vyskytlo víc, aby nás tlačili, protože my jenom stojíme," mínil Doležal.
Nepovažuje za ostudu, že mu ukazuje záda šestnáctiletý mládenec. "Stejnou věc mohli říkat i o mě v Naganu, když jsem jako devatenáctiletý porazil všechny Němce, připomněl. "Možná je dobře, že z toho nemá takový rozum, že si tlak tolik nepřipouští," dumal a Jan Mazoch jeho slova potvrdil. "Je mi v podstatě jedno, jestli skáču na mistrovství Franštátu nebo na olympiádě," usmíval se.
