„Splnil se mi sen. S Rakušankou Sofií Polcanovou, která se mnou hraje v Linci, jsme ten den právě dotrénovaly a otevřely si šampaňské. Ona postoupila taky, stálo to za to. Musela jsem jet domů autem až další den,“ říká Iveta Vacenovská, rodačka z Hodonína a česká královna stolního tenisu.
Takže jste měla radost? K účasti na hrách v Riu zřejmě směřovalo veškeré vaše úsilí...
To je pravda. Když jsem před čtyřmi lety skončila na olympiádě v Londýně ve třetím kole, byl můj další cíl kvalifikovat se do Ria. Protože olympijská atmosféra je neopakovatelná a každá výhra pod pěti kruhy potěší.
K postupu do Ria jste měla nakročeno už při nedávném kvalifikačním turnaji ve švédském Halmstadu, ale nevyšlo to. Mrzelo to moc?
Mrzelo, protože postup byl blízko. Stačilo ve třetím kole porazit německou Číňanku Han Yingovou. Vedla jsem 3:0 na sety, ale bohužel jsem to nedotáhla do konce a soupeřka zápas otočila. Byla jsem zklamaná, ale zase jsem tam uhrála body do světového žebříčku, které mi nakonec pomohly. Jenže v tu chvíli si to člověk neuvědomí.
Navíc ten výsledek zůstal trochu nedoceněný - Han Yingová je světová devítka...
No právě, já hrála na maximu svých možností, ona byla pod tlakem. Jenže světovou devítkou není náhodou a dokázala se z toho vyhrabat..
Tehdy jste ještě nemohla vědět, jestli to s olympiádou v Riu vyjde nebo ne. Je to tak?
Je. Tou prohrou jsem se v Halmstadu nedostala mezi desítku, která postupovala do Ria přímo. Byly to nervy, věděla jsem, že žádný turnaj už nebude, takže jsem byla upjatá na světový žebříček. Nakonec to vyšlo.
Vzpomenete si ještě na hry v Londýně před čtyřmi lety?
Jasně, tam se mi líbilo, dostala jsem se do třetího kola. Taky jsem tam prohrála s německou Číňankou, i když s jinou. Tehdy jsem si dala za cíl postoupit na příští olympiádu.
Čínských stolních tenistek je dnes až příliš, reprezentují kdekoho. Taky to tak cítíte?
Je to na zvážení. V Halmstadu zabraly osm míst z postupující desítky Číňanky. Je to trochu smutné, ale na druhu stranu - dají se porazit. Momentálně jsem asi patnáctá v Evropě, musíme se snažit.
Stolní tenis má v Česku velkou tradici, stačí jen připomenout jména - Bohumil Váňa, Ivan Andreadis, Ilona Voštová - Uhlíková, Marie Hrachová, Milan Orlowski, Jindřich Panský, Petr Korbel... Nebude to pro vás v Riu závaží?
Myslím, že ne. Stolní tenis je olympijským sportem od Soulu 1988, většina mých slavných předchůdců tu šanci neměla, ale já se budu snažit uhrát co nejlepší výsledek. Přinejmenším chci zopakovat postup do třetího kola z Londýna, ale taky se těším, že budu chodit povzbuzovat další naše sportovce.
