Byl zabalený do kanadské vlajky a zářivě se usmíval.
Jak by ne, vždyť návrat Maxe Parrota byl právě definitivně dokončen.
V pondělí 27letý Kanaďan zničil konkurenci v Genting Snow Parku, vylepšil své stříbro ze slopestylu z Pchjongčchangu a konečně získal na olympiádě i zlatou medaili.
Jistě, hezký příběh. Ale hezčí o to víc, když se dozvíte, že Parrot mezi těmito dvěma olympiádami bojoval o život.
Přesně 10 měsíců po jihokorejských hrách, v pouhých 24 letech ho ta zpráva zasáhla.
„Máš Hodgkinův lymfon. Je to nádorové onemocnění lymfatické tkáně, které postihuje hlavně mladé lidi,“ oznámili mu doktoři.
„A já se hrozně bál. Nikdy totiž nevíte, jak tohle může dopadnout, co pro vás život přichystal. Byla to noční můra, těžko se mi popisuje, co jsem tehdy zažíval,“ řekl.
Okamžitě začal podstupovat jednu chemoterapii za druhou. Během půl roku jich stihl dvanáct, taky si oholil hlavu, začal nesnášet latte a pochopitelně nemohl trénovat.
Celou poolympijskou sezonu kvůli léčbě vynechal.
A rakovinu nakonec porazil. V polovině roku 2019 mu ale lékaři řekli nejkrásnější zprávu jeho života: Jsi zdravý.
Jeho návrat na svah?
Neskutečný. Jen dva měsíce poté jel prestižní X Games, kde na něj nikdo nestačil. No a po třech letech si v Pekingu na krk pověsil zlatou olympijskou medaili.
„Jen to ukazuje, že všechno je možné. Tři roky zpátky jsem ležel na nemocničním lůžku. Neměl jsem energii, ztratil jsem všechny svaly, ochabnul jsem. A teď jsem zlatý olympijský medailista po největším závodě kariéry,“ usmíval se.
Jasně, že se jeho pohled na život poté, co rakovinu přemohl, změnil.
„Teď pokaždé, když šlápnu na svůj snowboard, usměju se ne jednou, ale hned dvakrát. Prostě proto, že můžu,“ říká.
Už taky zastává přece jen uvolněnější přístup k závodění. Už na sebe nevyvíjí takový tlak jako dřív, nepotřebuje vítězit.
Spíš jezdí pro radost a proto, že ho to baví, což je často nejlepší cesta k úspěchu.
„Jasně že pořád chci zlato, ale byl bych šťastný, i kdybych ho nezískal. Posledních pár měsíců jsem pro něj dělal vše a kdyby to nevyšlo, tak už se mi vážně svět nezboří,“ má jasno.
Ve druhé jízdě získal úžasných 90,96 bodu, na posledním skoku předvedl úchvatný trik frontside 1620 a hned co dopadl na zem, začal tleskat.
Max Parrot ve slopestylu na olympijských hrách v Pekingu.
Věděl, že měl tak dobrou jízdu, že to minimálně na medaili stačit bude.
A stačilo to na tu nejcennější.
„Byla to nejlepší jízda, jakou jsem kdy dal. Nikdy jsem nezvládl čistě skočit všechny tři takhle náročné skoky, až nyní. Jsem na sebe vážně hrdý,“ popisoval.
Pro Parrota to v Pekingu pořád nemusí být konečná.
Už 14. února se na čínské svahy vrátí, když se představí v populárním Big Airu. A z jednoho zlata můžou být dvě.
