„Dáme teď rychlá dvoukola na čas,“ plánuje kouč Petr Novák na pátečním tréninku. Ale... nedají. Po prvním dvoukole radši další snažení ukončí. Je pomalá, bolavá, špatná, demoralizovaná.
„Jestli takhle pojedu zítra, skončím dvacátá. To se radši odhlásím,“ prohodí k trenérovi. Padla na ni deka. A nikoliv poprvé.
Vlastně jde už o jakýsi rituál Martiny Sáblíkové. Před významným závodem tradičně prochází vnitřní krizí, kdy o sobě významně pochybuje a nevěří si. Takový už je její naturel. Měnit ho nelze.
