Tehdy by ji rozhodně nenapadlo, že její nejúspěšnější biatlonovou disciplínou se stane právě vytrvalostní závod. Ten, kde na střelbě tolik záleží. Kde každá chyba zatíží váš čas trestnou minutou.
„Pořád si nemyslím, že je to má nejlepší disciplína,“ pronesla dokonce i v předvečer svého prvního individuálního vystoupení na hrách v Pekingu. Jako by tím chtěla ze sebe shodit psychické závaží favoritky.
Ale byla jí.
Jednou z největších.
Žena, která je aktuální mistryní světa a majitelkou malého glóbu ve vytrvalostním závodě, ani nemohla být nikým jiným. Češka se ocitla ve středobodu pozornosti. „Letos zatím střílí nejlépe za kariéru,“ připomínaly i webové stránky Biathlonworld.
Davidová o poslední ráně: Nebylo to o psychice. Jen byla pozdě spuštěná |
Což na trati s číslem 15 potvrzovala.
První položka - čistá. Druhá - rovněž. Třetí - jakbysmet.
„Centrové rány. Bezproblémové,“ spokojeně hlásil asistent trenéra Jiří Holubec. Nula dál zůstávala na kontě Markéty Davidové. Pořadím po třech položkách už vyšplhala na třetí pozici.
V závodě, v němž ostatní biatlonistky na střelnici tolik nepospíchají, má i ona na své položky větší klid. Což kvituje. Narůstající zima se jí sice vkrádala do prstů, přesto galapředstavení pokračovalo.
Už devatenáct terčů jí v závodě zbělalo.
Zbýval jeden jediný.
Dvacátý. Úplně poslední.
V českém hloučku na střelnici panovalo podivné ticho. Jakýsi klid před bouří. Nikdo nechtěl říci nahlas, co každému docházelo.
Ten terč, na který právě z nejzazšího stavu číslo 30 Davidová mířila, svítil sice do dáli černě, ale zároveň byl také zlatý.
Němka Denise Herrmannová jednou chybovala při třetí položce. Francouzka Anais Chevalierová na čtvrté. A první dáma Světového poháru, Norka Marte Olsbuová-Röiselandová, si razantní útok na vítězství pokazila úplně poslední ranou.
Ta teď čekala také na Davidovou.
Všichni na ni hleděli. I prezident MOV Thomas Bach na tribuně.
Pokud pětadvacetiletá biatlonistka zasáhne svůj dvacátý terč, pojede si se značným náskokem pro olympijské vítězství. První v historii českého biatlonu.
Nedaří se mi být v klidu
Vzápětí hlouček u českého stavu na střelnici zaúpěl. „To je ale strašná škoda,“ ulevil si šéf svazu Jiří Hamza.
Vypálila... a terč zůstal černý.
„Rána na jedenáctou hodinu, docela daleko,“ hlásil do vysílačky Holubec a ukazoval osudnou ránu na svém magnetickém terči.
Dva centimetry chyběly k absolutní radosti. Místo zlata si Davidová běžela pro šesté místo.
PŘED TRIBUNAMI. Bylo na nich pečlivě rozesazeno i 1000 přizvaných čínských diváků.
„Zase ta má klasická dávná chyba s přejetou ránou. Už ji dělám míň často, ale pořád ji dělám,“ smutně pronesla za cílem.
Kdyby stejnou chybu vyrobila v pohárovém závodě, rychle by zase přebolela. Jenže na olympiádě je rozdíl mezi odstřeleným zlatem a konečným šestým místem (byť nepochybně rovněž velmi cenným) mnohem drsnější a bolavější než ve Světovém poháru.
Třásla se zimou, zatímco kráčela uličkou mezi reportéry. Kousek od ní křepčila a každého objímala Američanka Deedra Irwinová, nadšená ze své sedmé příčky. Davidová nekřepčila. Vlastně ani nevěděla, co si má o svém výsledku myslet.
Tak blízko to bylo. Markéta Davidová, šestá (a málem zlatá) žena vytrvalostního závodu: "Měla jsem ze střelby radost, protože mi šla a dělala jsem při ní to, co mám a umím. Až na tu poslední ránu. Škoda." Na kontě českých biatlonových medailí z 0H zůstávají 4 stříbra a 4 bronzy. https://t.co/HkGSNfWARG
„Mrzí mě ta rána,“ povídala. „Ale mohlo to dopadnout ještě hůř. Jsem šestá. Myslím, že jsem podala dobrý výkon. A že všichni chtěli medaili? Já ji přece chtěla taky. Bohužel mi to na ni nestačilo.“
Poslední dobou se necítí ve své kůži.
„Nedaří se mi být před závody dost v klidu a pohodě,“ doznala. „Vlastně bych měla být ráda, že i v takové nepohodě jsem schopná zazávodit tak jako dnes. Nechala jsem tam opravdu maximum.“
V sobotu klid její mysli důkladně rozleptaly špatné lyže, které od servisu dostala. Také na nedělním večerním tréninku se v minus 16 stupních mračila. „Necvakal mi dioptr. Ony ty naše zbraně nejsou moc zvyklé na takové mrazy,“ vysvětlovala.
Až při pondělním odpoledním nástřelu se do obličeje Davidové vrátil úsměv. „Žádné problémy, pohodový nástřel,“ ujišťoval Holubec. Davidová na něj i na hlavního kouče Egila Gjellanda zamávala, když se vydávala na start.
Gjelland pak vyrazil podporovat ji na trať, Holubec zůstal u dalekohledu. Daleko od sebe živili oba trenéři naději, která narůstala.
Až do poslední rány.
Od nakládaček k vítězství
Psychika i těch nejlepších biatlonistek každopádně bývá křehká a boj s ní nevyzpytatelný. Denise Herrmannová by mohla vyprávět. V lednu ji němečtí trenéři dočasně stáhli ze Světového poháru s vysvětlením: „Je psychicky rozložená.“ Kupila chybu za chybou, běhala pomalu, postupně sestoupila až na 18. místo pohárové klasifikace.
Tatáž Herrmannová, která podobně jako Davidová nikdy nepatřila mezi vyhlášené střelkyně, však nyní v areálu v Čang-ťia-kchou vyskakuje na nejvyšší stupeň coby olympijská šampionka.
Expert iDNES Premium Moravec: O šotkovi u poslední rány a šancích Davidové |
Nejsladší triumfy jsou ty, se kterými vůbec nepočítáte.
„Letos jsem dostávala pořádné nakládačky. Ale kdesi ve svém nitru jsem stále věděla, čeho jsem schopna,“ sdělovala vítězka. „A najednou se tu děje cosi naprosto šíleného.“
ŠAMPIONKA. Rozjásaná Denise Herrmannová slaví v 33 letech nečekaný triumf.
Na hrách v Soči 2014 ještě byla bronzovou běžkyní na lyžích. V roce 2016 odešla k biatlonu. „Vztah mezi mnou a mojí střelbou, hlavně tou ve stoje, byl vždy komplikovaný,“ vyprávěla. Mnohokrát svoji malorážku nenáviděla. „Ale s tím jsem dopředu počítala, že nastane.“
Rozhovořila se o extrémním očekáváním, jaké je na biatlonisty v Německu kladeno. O tom, jak si s ním sama někdy nevěděla rady. O tenounké linii, která často odděluje euforii od zklamání.
„Někdy si připadáte jak v sedmém nebi, jindy je to k smrti smutné. A mezi oběma pocity bývají třeba jen milimetry. Ale i proto je biatlon tak zajímavý. Nikdy jsem neuvažovala o tom, že bych se vrátila k běhu na lyžích.“
Když při třetí položce minula svůj první - a jediný - terč v závodě, promlouvala na trati sama k sobě: Nepanikař! Uvolni se! Soustřeď se na každou další ránu!
Dokázala to. Řekla si o olympijský titul.
Markétě Davidové na ni v cíli scházelo 31 sekund. Na stříbrnou Chevalierovou 21. A na bronzovou Röiselandovou 16.
Za Mezinárodní biatlonovou unii byl už v předstihu na ceremoniál medailistek delegován viceprezident IBU Jiří Hamza. „Měl jsem poněkud jinou představu, komu tam budu gratulovat,“ nezastíral. „No co, je to teprve začátek, Markéta tu pojede ještě čtyři závody.“
Gabriela Soukalová byla na hrách v Soči 2014 čtvrtá ve vytrvalostním závodě, i ona jen kousek od průlomu na stupně vítězů, než si posléze v hromadném závodě sáhla na svoji první olympijskou medaili.
