O půl osmé večer si zlaté medaile převzali slovinští skokani, kteří v pondělí vyhráli týmovou soutěž. Po nich přišel na řadu Rjoju Kobajaši, vítěz individuálního závodu.
Následovala Denise Herrmanová jakožto královna vytrvalostního závodu biatlonistek, no a pak už to přišlo.
Přesně ve 20:35 pekingského času dorazila na Medal Plaza trojice nejlepších snowboardistek v paralelním obřím slalomu.
Gloria Kotniková převzala bronzovou medaili, Daniela Ulbingová tu stříbrnou.
„A teď už, reprezentantka České republiky, Ester Ledecká!“ zahlásil moderátor předávání medailí.
 |
Šestadvacetiletá Češka vyskočila na nejvyšší stupínek, usmála se, zamávala pod sebe fanouškům. Medaili ji pak přišel předat předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval.
Tedy předat, vzít si ji z podtácku musela sama.
„Hymnu jsem si zazpívala pro sebe. Proč ne nahlas? Přijde mi to takové zvláštní, nejsem úplně ten typ,“ usmívala se pak před novináři.
To už měla medaili na krku a vyprávěla, jak ještě vůbec nestihla odepsat na žádné zprávy, kterých jí pochopitelně přišla spousta.
Suverénní obhajoba! Ledecká opět slaví olympijské zlato na snowboardu |
„Hrozně mě to mrzí, ale zatím nebyl vůbec čas, nebyla jsem na internetu. Doufám, že se k tomu dostanu, abych jim odepsala a hodila něco na sociální sítě. Předem se fanouškům omlouvám, v tomhle jsem trochu opožděná. Nejsem ten typ, co by měl pořád mobil u sebe a něco natáčel. Ale moc jim děkuju, že fandili,“ řekla.
Fanoušci jistě prominou, vždyť se postarala o největší českou radost dosavadního průběhu olympijských her. Obhájila své zlato z Pchjongčchangu a tím to ještě nemusí skončit.
Vyhrála jsem? Vážně už nepojedeme? ptala se Ledecká. Jsem mimoň... |
„A užila jsem si i to vyhlášení. Měla jsem tam nejvíc fanoušků, za což jsem vděčná, že se přišli podívat a udělali mi takový kotel,“ děkovala.
Přes telefon už alespoň zvládla zavolat domů. Mluvila s bratrem Jonášem, tátou Jankem, maminkou Zuzankou, taky s babičkou a s dědou a prý všichni zněli docela spokojeně.
Věřím, že jste si to vstávání dneska užili. Když to srovnám s Koreou, kde jsem fandil v cíli, tak je daleko větší nervák, dívat se na to v televizi. Ale bylo to nádherné ráno.
Děkujeme všem za podporu.
Janek Ledeckýprostřednictvím SPORT INVEST Marketing
Jak by ne.
Z ceremoniálu Ledecká okamžitě zahájila stěhování do lyžařské vesnice. „Už toho mám docela plné kecky, těším se do postele. Snad už mě toho tolik nečeká a už si budu moct jít brzy lehnout. Je to krásné, ale je toho docela hodně,“ usmála se.
