„On to říkal i Pepa Jandač (trenér národního mužstva – pozn. red.), že nominace nebyla až tak široká, protože ti nejlepší jsou v NHL,“ uvedl Moravec. „Ve výběru jsou dobří hráči, ale holt kvalita je přece jen v trochu jiné soutěži. Přesto nominace není vůbec špatná.“
Přesto, chybí vám v ní někdo?
Možná bych riskl Nečase. Vždycky se nehraje na čtyři vyrovnané formace a on mohl být ten žolík, který nemá svědomí, může hrát živelný hokej a překvapit soupeře. Podobné to bylo s Pastou (David Pastrňák z Bostonu – pozn. red.) na minulém Světovém poháru. Hrál perfektně i na mistrovství světa a neřešil zásadně defenzivu, protože je hráčem do útoku. Dovede si však to svoje odbránit, má rychlé nohy, umí se vrátit. Nečas je jeden z mladších hráčů, který na to má. Nejen fyzicky, ale i psychicky.
Chybí vám tam více mladíků?
Úplně těch nejmladších, z těch dvacítek, asi ne. Nemyslím si, že tam někdo tak vyčníval nebo by si to zasloužil, ale to je můj názor. Přece jen jde o olympiádu a trenér nemůže vzít tři čtyři začínající hráče, protože to už je skoro celá jedna pětka a byl by problém, kdyby se to nepovedlo.
„Nejde jen o hokej, ale o celkové zápolení, o tu velkou sportovní rodinu v olympijské vesnici.“ |
Degraduje hokejový turnaj to, že na něm scházejí hokejisté z NHL?
Zcela určitě. Olympiáda je top akce, v podstatě největší akce na světě. Člověk může mít formu tři roky a čtvrtý přijde zranění nebo výpadek a nikam nejede. A další tři roky může zase hrát super... Olympiáda je něco neskutečného. Nejde jen o hokej, ale o celkové zápolení, o tu velkou sportovní rodinu, když jsou všichni v olympijské vesnici. To je něco úžasného. Těm, co tam jsou, závidím.
Co říkáte tomu, že Rusové kvůli problémům s dopingem nehrají pod svou vlajkou, ale jako Olympijští sportovci Ruska?
To je politika. Stalo se, co se stalo, a oni z toho nějak šalamounsky vyšli. Ale že Rusové nehrají jako Rusko, nás Čechy netrápí. Je mi víceméně jedno, jestli mají svou bojovou zástavu nebo ne. My ji máme. Věřím, že my tu naši hymnu uslyšíme několikrát. A že ji Rusáci mít nebudou, je jejich věc. Jestli je pravda, co všechno se o dopingu v souvislosti s Ruskem píše, tak měl být ten postih tvrdší, ale asi je v tom i ta politika.
Vy jste zažil pro český hokej nejslavnější olympiádu v Naganu. Pořád na ni hodně vzpomínáte?
Člověk to má v hlavě, je to tam někde zastrčené. Většinou si na to vzpomenu, když se mě někdo zeptá. Není to tak, že bych se každé ráno probudil a říkal si: Jo, to bylo tehdy v Naganu (směje se).
Takže...
... Vzpomínky jsou úžasné. Vzpomínám i na to, jak jsme navštěvovali jiná sportoviště, fandili Katce (běžkyni na lyžích Neumannové – pozn. red.) a byli u toho, když získala stříbro. I to, když jsme chodili do Českého domu. Celkově tam byla atmosféra perfektní.
Tudíž vaše vzpomínky ožívají nejvíce v době olympiád?
Omílá se to hlavně při nějakých výročích. Totéž je s mistrovstvím světa (Moravec svým gólem v prodloužení zařídil vítězství nad Finy v Německu 2001 – pozn. red.).
Největší historky, pokud jde o Nagano, se týkají zpáteční cesty, že?
Pamatuji si ji ne úplně čistě, ale pamatuji. Bylo to velice divoké. Let začal poklidně, ale pak se to zvrtlo v tom dobrém slova smyslu. Oslavovali jsme, skákali. Až mezi nás přišel pan Jirmus (akrobatický pilot Petr Jirmus, který tehdy řídil vládní letadlo – pozn. red.). Nabádal nás, abychom neskákali v pravidelných intervalech, protože by letadlo mohlo mít problém. Je fakt, že se začalo i naklánět. Když v něm třicet lidí skákalo, tak to sranda nebyla.
