Tenkrát se země ještě sbírala z následků světové války, že?
Právě. Když jsme byli na předolympijských hrách v roce 1963, viděli jsme, jak se všude na všech objektech maká, aby byly na olympiádu připravené. Já jsem nespavec, proto jsem se šla jednou večer projít a pracovalo se celou noc za umělého osvětlení. Bylo neuvěřitelné, kolik Japonců tam bylo, všichni bílé helmy, jako mravenečci se tam hemžili. Ten večer začali stavět nějakou budovu a byli u prvního patra.
A ráno?
To jsem se tam šla ze zvědavosti podívat a ta budova už stála, přitom měla snad patnáct poschodí. Bylo tak krátce po válce a Japonci chtěli světu ukázat, že jsou vyspělou zemí, byla to pro ně tenkrát prestižní olympiáda. Celé Japonsko se spojilo, všichni byli nadšení, od mimina snad až po starce.
Čekáte to podobně i v roce 2020?
Bude to tak. Oni řeší různé problémy prací a zaujetím pro věc. Tehdy po válce spojili síly a chtěli se vzájemně podpořit, teď po tragédiích s tsunami a Fukušimou jsou v podobné situaci. Musí si dokázat, že se umí poprat s osudem.
Držela jste Tokiu ve volbě palce?
Ano, byl to můj favorit. Všichni se na hlasování připravovali dost důkladně, už minulý týden za mnou přijeli tři japonští novináři, to kdyby vyhráli, aby měli připravený rozhovor. S každým jsem si povídala snad dvě hodiny a na závěr mi říkali, že musejí kandidaturu vyhrát, jinak by nemohli tak perfektní rozhovor otisknout.
Jací jsou Japonci hostitelé?
Tenkrát v roce 64 nenastal jediný zádrhel, žádná chybička. Tam to všechno klaplo na vteřinu. Oni nedělají pro hosty minutovníky, ale všechno plánují na vteřiny. Když slíbí, že přistaví autobus ve 13:35, tak on tam opravdu je. Přes to nejede vlak, to mají v krvi.
Japonsko nejsou jen vaše tři zlaté, je to i hokejové Nagano 1998. Zdá se, že to tam Čechům sedí.
Asi jo, myslím, že by tam mohli být znovu perfektní. Jsme tam docela dobře zapsaní, budou našim závodníkům fandit.
Kdyby to šlo, chtěla by znovu v Tokiu stát na startu olympijských her?
Kdybych byla o padesát let mladší. Ti japonští novináři se mě ptali, jestli bych se ráda zúčastnila. Říkala jsem jim, že je to pro mě hrozně daleko, že už v tu dobu možná už budu mávat lidem na olympijském stadionu někde z obláčku. Ale mám jet do Japonska příští rok.
Připomenout si padesát let od vaší zlaté olympiády?
Budou tam oslavovat a asi tam pozvou hodně expertů, aby se od jejich názorů odrazili. Dělají pro olympiádu všechno, maximum. Japonci jsou mistry ve špionáži, všechno si všude natočí, nafotí. Takové normální věci, které se zdají, že je nelze vylepšit, že už jsou na vrcholu, si oni prostudují a o pět pater pak přeskočí jejich tvůrce. A s olympiádou to bude stejné. To není despekt, v tom je můj obdiv. Jejich pokora jim přinese úspěch.
