Roky platila za jednu z tváří českého ženského basketbalu. Pihovatá srdcařka, dvojnásobná účastnice olympijských her, juniorská světová šampionka, členka slavného výběru mistryň Evropy z roku 2005. Ale nyní se věnuje mladé odnoži svého sportu: místo pětičlenných týmů se soustředí na ty tříčlenné.
„Byla to dlouhá cesta,“ říká Uhrová, jež v Baku na Evropských hrách vede české streetballistky; oficiální název jejich disciplíny zní basketbal 3x3. „V roce 2012 jsem hrála na prvním mistrovství světa a pak mě oslovili, jestli hodlám příště hrát znovu, nebo bych nechtěla trénovat; věděli, že jsem uvažovala o konci kariéry. A tak jsem to přijala.“
Začala u mládeže, s níž se podívala na světový šampionát do Indonésie, loni už vedla reprezentační áčko na MS v Moskvě.
Michaela Uhrová při loučení s kariérou.
Mladý a dynamický sport má očividně budoucnost a Česko se výzvy chytá.
„Naše federace se k němu staví velmi dobře, pořádá kvalitní tour,“ líčí Uhrová. „Myslím, že jsme jediný stát, kam na ni jezdí i zahraniční týmy; investovat do cestování se jim vyplatí, vědí, že u nás najdou kvalitu a bude se hrát na povrchu, který je i na šampionátech. Už i české týmy mají kvůli tomu problém vyhrávat.“
Těžko na cvičišti, lehčeji na bojišti? V to reprezentantky doufají. Uhrová v Baku sní o medaili, která družstvu loni po 4. místu v Moskvě unikla nejtěsnějším způsobem. Výhledově by třeba jednou mohla koučovat i na olympiádě: „Mám zprávy, že cesta do Tokia 2020 je hodně otevřená.“
I když – koučovat? Jak bylo zmíněno, pomoci může bývalá rozehrávačka jen dálku. „Musím malinko křičet pokyny, protože mě neslyšej!“ usmála se. „Ale snad to není nic negativního. Pořád nás srovnávají s plážovým volejbalem a dokola řešíme, že kouč neexistuje. Ani v beachi není – ale my oponujeme, že se tam nestřídá. Jsme jediný sport, kde se střídá a trenér chybí,“ dodává Uhrová.
V praxi se to projevilo hned na úvod Evropských her proti Ukrajině: „Byl to problém,“ uznala. Třeba dopředu nastavená taktika – tedy snaha nestřílet z dálky – se postupně rozpadala, neúspěšné pokusy Češek přibývaly. Co zvenčí může vypadat jako jisté kouzlo basketbalu 3x3 v tom, že hráči a hráčky musejí více dát na svou herní inteligenci, Uhrová vysvětluje z praktického pohledu.
„Jako kouzlo to neberu, protože pak přesně vidíte, že i zkušené hráčky samy po zápase uznají, že dělaly chyby. Kdyby seděly na lavičce, budou taktiku perfektně znát, ale v utkání jste hrou pohlcení a nevnímáte,“ popisuje: „V tom je trenér důležitý.“
Zatím musí Uhrová koučovat na dálku. Kam v Baku tímto stylem tým dovede?
