I jindy přísný policista, který s detektorem kovu kontroluje v metru cestujícím batohy, se podíval na novinářskou akreditaci a usmál se: „Thank you. Děkujeme!“
Metropole u Kaspického moře se totiž raduje, že zvládla svou dosud největší sportovní akci v historii. I členové bezpečnostních složek - a že jich všude bylo! - tak cítí úlevu. „Musím říct, že Ázerbájdžán se zhostil her naprosto skvěle,“ prohlásil Martin Doktor, šéf české mise v Baku.
Stadiony měly olympijské parametry. Doprava ve vyhrazených „olympijských“ pruzích fungovala, což ve více než dvoumilionovém městě není samozřejmost, jak naznačily zácpy startující hned v pondělí. V neděli večer nad Národním stadionem plály ohňostroje a Ázerbájdžán si splnil další sen; bude v nich ostatně pokračovat, za rok se v Baku pojede premiérově formule 1 a v roce 2020 tu fotbalisté nastoupí na zápasy mistrovství Evropy.
A ještě poslední poznámka k pořadatelům: sportovní pravidlo o tom, že velké akce se sunou z Evropy a nejčastěji na východ, bylo znovu potvrzeno.
„Pro nás by bylo hezčí a hlavně jednodušší, kdybychom měli takovéto hry v okolních zemích nebo u nás. Ale prostě se jich zhostí země, kde na to mají prostředky,“ dodal Doktor (celé jeho hodnocení zde).
Co Ázerbájdžán, Katar nebo Čína postrádají na některých západních standardech (lidská práva, svoboda tisku), dohánějí nabobtnalými účty v bankách a ochotou utrácet. Nezdá se, že by se trend měl měnit.
Ázerbájdžán je v tomto směru vítězem - ale co akce samotná? Organizační kvalita v tomto případě převýšila tu sportovní. Sledovat, jak se v perfektním Aquatics Center konají juniorské závody plavců či jak na Národním stadionu bojuje o zlato třetí divize atletických týmů, to bylo... Přinejmenším rozpačité.
Tam, kde se vsadilo na malý olympijský test či rovnou na mistrovství Evropy (jako v judu), jsou medaile tvrdě vybojované a také cenné. „Skoro bych řekl, že to příště nebude stejné. Viděli, jak obrovský úspěch akce měla - věřím, že situaci přehodnotí a budou to top soutěže,“ myslí si Doktor o plavání a atletice.
Jenže příště, kde to bude? A bude vlastně? Baku ukázalo odvahu, když na úvodní ročník kývlo v prosinci 2012, ve vysoce šibeničním termínu pro akci, která sama na sebe klade nejvyšší měřítka. Pokračovateli se teoreticky mohou stát například ruská Kazaň, běloruský Minsk či některé turecké město (vida, opět směr Východ), ale informace jsou hodně nejisté.
Najít organizátora se pro Evropské hry jeví úkolem číslo jedna. Zvlášť poté, co Nizozemsko řeklo těsně před startem premiéry v Baku ANO, ale ještě do úvodního ceremoniálu z pořadatelství vycouvalo. Tohle mladý projekt sráží - pro rok 2019 potřebuje mít „evropská olympiáda“ jasno co nejdřív.
