Když Nokia představovala svůj herní produkt N-Gage, nejvíce se diskutovalo o dvou otázkách: koho můžete tento produkt zaujmout a jak dlouho bude trvat, než někdo prolomí ochranu proti kopírování her. Na první odpověď si musíme počkat do Vánoc, protože po těch bude jasné, jestli Nokia oslovila správné potenciální zákazníky. Ochrana proti kopírování ale byla prolomena před několika dny, po necelých třech týdnech, kdy byla N-Gage na prodejních pultech.
N-Gage má dvě ochrany, padla ta proti kopírování
Na N-Gage se dají hrát tři druhy her. Nejjednodušší jsou napsané pro mobilní platformu Java a dají se stáhnout přes WAP z internetových stránek. Z internetu se také dají stahovat hry pro Symbian, což je operační systém N-Gage. Dají se stahovat i přes WAP, ale na to jsou příliš velké, takže si je každý stáhne do počítače a do N-Gage nahraje například přes Bluetooth. Ty hry, které se prodávají v krabicích, jsou nahrané na paměťových kartách standardu MMC o kapacitě 8 nebo 16 MB. A ty jediné také mají ochranu proti kopírování.
Použití karet MMC je pro odborníky překvapivé. Mnohem lepší by byly karty SD (Secure Digital), které mají funkce pro správu obsahu (DRM, Digital Rights Management). Karty SD jsou navíc s MMC zpětně kompatibilní. Jenže jsou dražší a i když Nokia prodává N-Gage za cenu přes deset tisíc korun, kde by se náklady na SD ztratily, potřebuje mít prostor pro případné zlevnění, aby přitom nemusela jít pod náklady na výrobu N-Gage. Jen pro srovnání, největší konkurent Gameboy Advance od Nintenda se prodává za 3,5 tisíce korun.
Nokia spustila k N-Gage obrovskou reklamní kampaň a jistě by byla ráda, kdyby co největší část reklamního rozpočtu splatila z prodaných N-Gage, takže tvrdě dbá na náklady a snaží se udržet vyšší cenu. Ale je samozřejmě jasné, že za reklamu zaplatila Nokia více, než je v nejbližší době schopná z prodeje získat. A cílem Nokie je dostat N-Gage do povědomí potenciálních zákazníků, ne získat co nejrychleji peníze vydané na reklamu.
Původně se zdálo, že pro spuštění hry je nutné generovat digitální podpis z kontrolního součtu hry, sériového čísla karty a tajného klíče. Podle posledních informací však stačí zakoupit paměťovou kartu MMC o stejné kapacitě jako karta se hrou pro N-Gage (8 nebo 16 MB podle hry), vytvořit z originální karty image na pevném disku a poté vytvořit z image identický klon. V Linuxu je toto možné velmi snadno pomocí jednoho příkazu; na klonovacím programu pro Windows se podle našich informací pracuje.
Image her pro N-Gage se již začaly šířit po internetu a podle našich informací lze stáhnout dokonce i různé betaverze a hry dosud neuvedené na trh. To může mít za následek lepší odbyt čteček paměťových karet pro PC, protože bez toho si sami hru nezkopírujete a po prodejcích nelegálních kopií jdou úřady tvrději než po domácích uživatelích, co si zkopírují tři hry.
Dostupné kopírování může pomoci prodejům
V bývalém východním bloku a Číně a podobných zemích může prolomení ochrany proti kopírování znamenat i lepší prodeje N-Gage. V těchto zemích jsou totiž zákazníci zvyklí software kopírovat nebo si jej koupit na černém trhu a i když projevovali zájem o N-Gage, nekupovali si ji možná kvůli potřebě platit i za hry. A bez nich je to jen zařízení Série 60, na kterém mohou hrát pár méně dokonalých her – na to nepotřebují N-Gage.
Prolomení ochrany proti kopírování her ale rozhodně nepotěší jejich vývojáře a producenty. Jejich hry si totiž takto bude moci zkopírovat každý, aniž by jim zaplatil. Jenže vývojáři nemohou i nadále produkovat hry pro N-Gage, aniž by Nokii platili licenční poplatky. N-Gage totiž u her kontroluje také to, jestli je hra „autorizovaná“ pro použití s N-Gage. Při zkopírování takto autorizované hry problém nenastane, ale pokud vytvoříte novou, můžete ji nabízet tak jedině pro Symbian nebo pro Javu. N-Gage totiž takovou hru bez autorizace Nokií nespustí. A na tom nevyděláte tolik, jako když zaplatíte Nokii licenční poplatky a hra se bude prodávat v distribuční síti pro N-Gage.
Tato autorizační ochrana je mnohem silnější, běžně se používá asymetrická kryptografie a v tomto případě se Nokia nemusí bát, že by ji někdo pokořil tak rychle, jako ochranu před kopírováním. Navíc žádná z velkých společností vyvíjejících hry se o to nepokusí a ani v případě zveřejnění postupu nebude obcházet proces licencování her a platby za licence.
Ochranu je možné snadno zesílit
Míč je nyní na straně Nokie. Ta může použít silnější ochranu proti kopírování, která ale vyžaduje nejen doplnění v prodávaných hrách, ale i ve firmware N-Gage. To ovšem není neřešitelný problém a pokud Nokia kopírování vyhodnotí jako závažný a rozšířený problém, může jej relativně snadno vyřešit.
Například Microsoft svoji záplatu do konzole Xbox, která zabránila pokusům nahrát do Xboxu Linux (a pokud tam již byl, tak jej smazala), instaloval uživatelům připojeným k internetu přes službu Xbox Live. Uživatel o instalaci této záplaty v podstatě ani nevěděl. Podobnou kradmou záplatu může Nokia šířit na paměťových kartách s hrami (prostoru tam je dost, může použít větší karty), může tuto ochranu nahrávat v servisech při nahrání nového firmwaru a v budoucnu může přejít i na karty SD.
Nokia totiž k úspěchu N-Gage potřebuje i producenty her. Ti jsou zvyklí na to, že z her pro herní konzole platí licenční poplatky – platí to pro všechny herní platformy s výjimkou osobních počítačů. Konzole jsou totiž velmi často prodávány pod cenou a jsou křížově financované právě z licenčních poplatků od výrobců her. Nokia sice prodává N-Gage se ziskem, ale bez populárních her od velkých vydavatelů o ni nikdo nebude mít zájem. A nic na tom nezmění ani to, že sama Nokia se chystá vyvíjet a prodávat vlastní hry.
Pokud by právě tito producenti získali pocit, že Nokia je hodila přes palubu v zájmu většího rozšíření N-Gage (a dostupnost her s tím samozřejmě souvisí), mohou jí připravit hodně těžké chvíle tím, že uvedou nové hry přednostně pro jiné platformy. Aby N-Gage uspěla, musí mít herní tituly stejně rychle jako její konkurenti. A ještě dlouho nebude mít takovou tržní pozici, aby si mohla podmínky diktovat.
