Oba stroje - Clié TG50 i Tungsten T - jsou highendová zařízení dvou renomovaných značek na poli PalmOS produktů. Oba nabízejí moderní ARM procesory, technologii Bluetooth, displej s velkým rozlišením a spoustu softwaru. Co je však od sebe odlišuje, že by jen název firmy? Nikoliv. Jsou to drobnosti, které se projeví až po delší době používání, a my vám je teď naservírujeme v dnešním článku. Technickými parametry a popisem zařízení se zabývají jiné články a recenze na našem serveru, proto je zde nebudu uvádět.
V následující části budou chronologicky seřazeny jednotlivé výhody, či zápory uvedeného řešení, přesně tak, jak jsem na ně přicházel po dobu používání obou zařízení.
- Palm je malý, kompaktní, ale má vysouvací Graffiti plošku, která se za
čas může stát problémem, hlavně v případě, kdy koncové dorazy nebudou mít již takovou pevnost a ploška se bude samovolně vysouvat.
Sony je dlouhý, ale proklatě tenký. Svým kovově stříbřitým designem zaujme mnohem více než Palm.
Palm má sice v nabídce průhledný plastový kryt, ale ten je spíše na obtíž. Flip u Sony je promyšlenou kombinací designu a funkčnosti. Nemusíte již dokupovat žádné pouzdro a Sony se tváří, jako kdyby bylo v hardcase. Pokud by vám flip vadil, lze ho demontovat, pak ale vrchní kloub vypadá poměrně ošklivě.
Reproduktor u Palmu je výkonný a velice dobře umístěn na přední straně. Sony jej má vzadu a ještě si ho překryjete rukou. Ale má oproti Palmu polyfonní zvuky alarmů. Ty se do Palmu musejí dohrát jako další databáze třetí strany (viz článek GeekSounds).
Palm má Graffiti plochu se systémem Graffiti 1, Sony má klávesnici. Ta je navíc podsvícená, takže práce ve tmě je naprosto bezproblémová. Otázkou je, zda ťukat na malé klávesy a riskovat, že nevíte, kde se onen speciální znak nachází, či mít systém rozpoznávání znaků a vědět, jak se jednotlivé znaky píší.
Oba modely mají infračervený port, Bluetooth, synchronizaci přes USB a možnost sériového portu. Zde je však zakopaný pes, protože Sony nemá klasické napěťové úrovně sériového portu, a tak si buď budete muset zakoupit originální sériový kabel, nebo si postavit převodník. Palm má normální RS 232, takže stačí zakoupit samotný konektor a vyrobit si kabel, či rozhraní, jaké je potřeba (propojení s mobilním telefonem, modem, terminál k zařízení s RS 232, GPS, switch, router atp.).
Displej Palmu je opravdu povedený, a tak za denního světla nebudete potřebovat podsvícení. Sony je naopak hodně tmavý, takže podsvícení budete moci vypnout jen za přímého slunce. Naopak ve tmě nabízí Sony o něco lepší podání barev, Palm má nádech do růžova až fialova.
Systémové konektory a kompatibilita s předchozími modely. Oba giganti Palm i Sony se již před nějakou dobou konečně rozhodli, že do svých zařízení budou montovat stejné konektory (rozuměj - každý výrobce má svůj, ale delší dobu stejný v rámci většiny modelů). Takže pokud přecházíte ze staršího modelu na novější, bude to bez problémů u obou.
Tlačítkem Hold pro vypnutí displeje při poslechu MP3 souborů disponuje jenom Sony, ale u Palmu se po nastavené době Auto Power Off displej také automaticky vypne, což je jednodušší a elegantnější než přepínač.
Sony má svůj JogDial, Palm zase D-Pad. Osobně si myslím, že D-Pad je jednak více podporován aplikacemi a čtyřsměrné tlačítko nalezne více uplatnění než rolovací kolečko. Pokud by Sony uvedla na trh PDA s pěticestným JogDialem, jako je u telefonu Sony Ericsson P800, bylo by to o něčem jiném.
Palm má v základní výbavě mnohem lepší stylus oproti “šťouchátku do uší” od Sony.
O softwarové výbavě se mluví velice málo, a přitom to může být jeden z velkých kamenů, na kterých se dá vybudovat PDA snů. Zjednodušeně řečeno - pokud budu mít nádherné PDA se spoustou funkcí a prošpikované technologiemi, ale nebudu mít kvalitní software, který mi zabezpečí práceschopnost, bude mi k ničemu. Sony zde předbíhá Palm! Dodává nejenom emailového klienta, kterého má i Palm. Ale exceluje i na poli internetového prohlížeče, kde se svým NetFrontem nemá konkurenci a je lepší než Palm Web Pro 2, který je v Palm Tungsten C. Sony má ale další trumf a tím je Picsel - aplikace pro prohlížení dokumentů Word, Excel, PowerPoint, Acrobat Reader PDF v Palmu. Dokumenty se dají pouze prohlížet, ale svojí povahou rastrového podkladu neztratí na formátování, fontech, tabulkách, obrázcích atp. Palm má nepoužitelný Palm Web Pro, Documents To Go, které můžete sice editovat, ale při zpětné konverzi do stolního PC se vám “rozhodí” čeština. Silnou stránkou Palmu je však podpora mobilních telefonů, driverů pro jednotlivé typy, spolupráce s programem na posílání SMS, vytáčení atp.
Sony stále používá svůj tenký jednopixelový font, který vás po čase používání jistě bezpečně dovede k očnímu lékaři. Palm má oproti tomu nádherný svůj PalmOS 5 font, který nejenom že je pěkně zakulacený, ale velice dobře se čte, i když ho máte nastaven na ten nejmenší, díky tlustší čáře používané v každém písmenu.
Pro který se rozhodnout?
To záleží jen na vás! Já jsem zde jen sumarizoval problémy, výhody nebo naopak nevýhody každého PDA. Vy se musíte rozhodnout, k čemu budete PDA nejčastěji používat, jak se budete připojovat, jaké budou nároky na software, zda psát stylusem či klapat na klávesnici, a hlavně které PDA se vám také více
líbí. A pokud si nevyberete ani jeden, vězte, že tu jsou další…
