Na úvod jen pro pořádek: stále si myslíme, že novodobá Nokia 3310 je výtečný nápad a že s ní bude finská značka v rukou společnosti HMD Global mít veliký úspěch. Ale po jejím testu se tak nějak nemůžeme zbavit pocitu zklamání. Zklamání z toho, že v HMD nevzali návrat Nokie na trh od podlahy a nezamysleli se nad tím, jak by mohl vypadat ideální obyčejný mobil dneška.
Originálně vypadající nová 3310 tak mohla být jakýmsi znovuzrozením nejen legendárního přístroje, ale obecně celé kategorie. Obyčejné, tedy nechytré telefony jsou totiž dnes hodně často přehlíženy. A velmi po právu, což vlastně ukazuje i nová Nokia 3310.
Její zásadní chybou není „vykrádání“ slavného jména – naopak, to je největší přednost tohoto modelu. Povědomý design a označení znamenají, že si lidé v obchodech k tomuto přístroji najdou snadno cestu a častěji zvolí ten než některý z mnoha anonymních modelů, o kterých v podstatě nic neví. To je skvělý tah. Avšak zásadní chybou 3310 je, že jde jen o převlečenou obyčejnou Nokii 222. Nejenže se už nějaký čas prodává, ale sama o sobě je příšerným telefonem ukazujícím, co všechno je dnes na běžných kouscích špatně. A tyto špatné vlastnosti se naplno projevují také u 3310, která se samozřejmě nemůže vyhnout srovnání s původním sedmnáct let starým modelem.
Zbytečné funkce
Spousta obyčejných telefonů má dnes jeden značný problém – i když u nich vlastně uživatelé moc funkcí neočekávají, ve skutečnosti se jich snaží nabídnout celou řadu. Obyčejné telefony tak mají fotoaparáty, disponují připojením k internetu, dají se do nich instalovat Java aplikace, jsou vybaveny hudebními přehrávači a podobně. Problém je ovšem v tom, že většinu těchto funkcí obyčejné telefony mají v podstatě jen do počtu, a i kdyby je chtěl v praxi někdo používat, nejspíš toho rychle zanechá.
Tak třeba fotoaparát 3310 je naprosto tragický, snímky z něj jsou jednoduše zcela nepoužitelné, a to i ve srovnání s třeba deset let starými fotomobily. Prostě se šetřilo. Důležité je, že foťák telefon ve specifikacích má, ovšem ne to, jak funguje. Bohužel. Ale proč takový fotoaparát mít? Proč se 3310 neobešla bez něj? Ano, někdo možná chce foťák použít jako obrazový zápisník – vyfotit si otevírací dobu obchodu, návštěvní hodiny u lékaře nebo podobně. K tomu tento fotoaparát stačí, ale místo jen na pár fotek ve vnitřní paměti i toto využití velmi omezuje. Takže pryč s ním.
Totéž platí pro hudební přehrávač. Proč tu je, když v telefonu není žádná paměť a uživatelé stejně musí shánět paměťové karty? Proč tu je, když kvalita zvukového výstupu telefonu je... no, však si dovedete představit jaká.
To samé platí o připojení k internetu. Telefon má EDGE data a na malém displeji je stejně konzumování jakéhokoli webového obsahu nekomfortní. Nouzové hledání v jízdních řádech tak možné je, ale neposlouží v takovém případě lépe třeba nějaký „přítel na telefonu“? Tak bychom mohli pokračovat dál a dál. Zbytečností, které Nokia 3310 (a drtivá většina dnešních obyčejných telefonů) má, je spousta.
Test: Nová Nokia 3310 je jen odkazem na legendu |
Můžeme se třeba ptát, jestli má vůbec smysl, aby měl telefon barevný displej. Kdybychom totiž zrušili jeho nepoužitelné připojení k internetu a tragický fotoaparát, vlastně tu důvod pro jeho přítomnost není a uživatelé by si vystačili s obyčejným černobílým displejem.
Nefunkční podstata
O hodně by se tak jistě prodloužila výdrž baterie. Ta je sice výborná, v provozu telefon vydrží na jedno nabití v pohodě 14 dnů, ale s černobílým displejem a bez zbytečných funkcí, s ještě větším prostorem pro baterii, mohla být výdrž dechberoucí. Co třeba měsíc používání na jedno nabití? Opravdu by na to neslyšeli uživatelé více než na ten příšerný foťák? Myslíme, že slyšeli.
A podobné je to i v dalších oblastech, které dělají mobilní telefon telefonem. Jako by se na ně zapomnělo a byly tu vlastně do počtu také. 3310 a s ní mnoho běžných telefonů prostě zapomíná na svou podstatu – jsou to přístroje určené k volání. Jenže kvalita sluchátka 3310 opět za moc nestojí, lepší zvuk má jakýkoli smartphone základní třídy. O potlačování okolního hluku a různých technologiích vylepšujících kvalitu hlasu 3310 neslyšela. Telefonovat s ní je tak utrpení a my raději příště sáhneme po jakémkoli chytrém telefonu, který nezní tak plechově a zahuhlaně.
Peklem je už jen dostat kontakty do telefonu. Jasně, kdybychom zrušili internetové připojení v 3310, padl by náš argument, že telefon mohl mít nějakou rozumnou synchronizaci kontaktů s cloudem. Ale ta nutná není. Jen by opravdu měl být perfektně vyladěný přenos kontaktů a jejich případná pravidelná synchronizace přes Bluetooth. Jak to v dobách prvopočátků Bluetooth fungovalo mezi telefony a PDA. Jenže u 3310 je natažení kontaktů pře Bluetooth určitou loterií a nikoli užitečnou funkcí. A na synchronizaci se smartphonem můžete zapomenout. Bluetooth je mimochodem funkce, která by měla být podstatou moderních obyčejných mobilů – jejich možnost propojení se smartphonem nebo třeba s palubní jednotkou v automobilu by měly znamenat, že tyto přístroje nezůstanou zamrzlé kdesi v předchozím století.
Do obchodů se vrací 15 let staré mobily. Může za to návrat legendy |
Pozastavit se ještě můžeme nad ovládáním. Naprosto nechápeme, jak je dnes schopen někdo vyrobit přístroj, který na vyspělých trzích cílí mimo jiné třeba i na starší uživatele, s tak titěrnými ovládacími tlačítky. Tím 3310 absolutně popírá podstatu své legendární předchůdkyně, u které se v podstatě nedala tlačítka nijak splést a při ovládání uživatel nemohl udělat chybu. Navíc celé to moderní grafické menu, ta složitá struktura různých nastavení, to vše je opět zbytečné a jen to mnoho lidí utvrdí v tom, že něco takového používat nechtějí. Kvalitní slovník T9 a pohodlné vyťukávání zpráv přitom situaci nezachrání. A i tady platí, že klávesnice staré 3310 je pohodlnější. Proboha proč? Jak je možné, že v klíčových funkcích sedmnáct let starý přístroj překonává svého duchovního nástupce?
Jednooký mezi slepými
Nokia 3310 tak dnes vlastně hřeší na to, že je to jakýsi jednooký mezi slepými, který je tím příslovečným králem. Podobně je totiž konstruována drtivá většina obyčejných telefonů dneška – bez důrazu na to důležité, se zbytečnostmi. 3310 je mezi nimi jen výrazná svým jménem a designem, lidé si ji snadno zapamatují, a tak bude mít úspěch.
Ten mohl být ovšem větší. Kvalitně postavený obyčejný mobil s opravdu monstrózní výdrží baterie a pár funkcemi přizpůsobenými požadavkům dnešní doby (třeba ona synchronizace kontaktů) by mohl být hitem. Stále existuje spousta lidí, kteří ocení obrovskou výdrž baterie, komfortní ovládání, pohodlnou klávesnici a čistý zvuk sluchátka. Internet, foťák nebo hudba jsou pro ně v mobilu věcí neznámou.
Ostatně, tak by měl vypadat i telefon pro toho, kdo se chce třeba alespoň čas od času „odpojit“ od současného on-line světa. Kdo třeba chce telefon na víkend, který je nebude rušit. Právě Nokia 3310 mohla být přesně takovým přístrojem. Jenže není a otázkou je, jestli se dnes najde nějaký výrobce, který by vůbec chtěl telefon podle těchto zásad vytvořit. Znamenalo by to totiž, že musí začít zcela od píky, vyvinout úplně nový přístroj na úplně nové platformě. A to by stálo spoustu peněz. Takže nejspíš nadále budeme na trhu potkávat hloupé mobily, které jsou skutečně hloupé. A postavené z komponent, které se za deset let od revoluce, kterou v mobilním světě způsobil iPhone, nijak nezměnily.
