Tedy Alcatel a Nokia zatím něco na trh daly a pak je tu dlouhá řada těch, kteří to mají v úmyslu. Nejblíže je finálnímu uvedení na trh Ericsson R380 - a právě o něm bude tento krátký test.
Připomínám, že jde o vývojovou verzi telefonu, tedy především vestavěný EPOC jistě dozná dalších změn ve svém jádře a tedy berte tyto údaje a dojmy s výhradou, že do finální verze se může telefon změnit. Nicméně alespoň rámcovou představu byste v tom mohli získat.
Na Ericssonu R380 je jedna věc velmi příjemná - je to první opravdu kompaktní smartphone, který nepředstavuje cihlu u pasu. Velikostí zcela odpovídá R320, je jen o polovinu tlustší a o polovinu těžší, takže váha se vyšplhá na 160 gramů. To je váha dnešních větších low-end telefonů a i starších dražších mobilů, takže problém byste s ní mít neměli.
O vzhledu telefonu se příliš rozepisovat nebudu, ostatně vidíte jej na obrázcích. Jen připomenu, že stylus, tedy tužka pro psaní na displeji, se zasouvá do baterie, telefon má zezadu (stejně jako R320) magnéziový rám, do něhož by se tužka nedala zasadit. To ale také znamená speciální baterie na R380 - ačkoliv je baterie větší a delší, jinak je stejná, jako ostatní baterie řady T a R u telefonů Ericsson. Ostatní příslušenství je stejné.
Čeho si na telefonu všimnete záhy, je podivné řešení vstupního zařízení. Ačkoliv telefon při pohledu zepředu vypadá jako běžný mobil, řekněme jako R320, má jednu velkou zvláštnost: přední panel s tlačítky můžete odklopit. A tím se dostáváme k Ericsson triku - odklápěcí klávesnice zakrývá další část dotykového displeje. Navíc odklápěcí klávesnice nemá žádnou elektroniku a tlačítka zcela jednoduše promačkáváte až na dotykový displej - i když tedy flip urvete, telefon tím příliš neznefunkčníte.
První dojmy z operačního systému a aplikačního prostředí
Operační systém je EPOC, ale pokud znáte EPOC z Psionů nebo Ericsson MC218, pak vězte, že provedení grafického prostředí v R380 je zcela jiné a podobá se spíše menu telefonů R320 nebo T28, ovšemže zvětšenému.
Telefon se po odklopení klávesnice ovládá stylusem, dotykovým perem - teoreticky také čímkoliv, co má dostatečně tenký hrot a přitom čím si dotykový displej nepropíchnete. Jde to i prsty, pokud netrváte na velké přesnosti. Pro WAP je použitelné rozlišení 310 x 100 bodů.
Grafické rozhraní je docela jednoduché, vybavené ikonkami a malým menu. Jenže ouha - s tím, na co jsme zvyklí z jiných operačních systémů je v tomto grafickém prostředí konec. Všechny ikonky totiž vypadají zásadně odlišně, než třeba ve Windows, na PalmOS nebo v EPOCu na Psionech, takže se nemáte čeho chytit, jedině potupy nejvyšší. Ano, opravdu byste si měli přečíst manuál.
Ještě druhý den jsem si ovšem vesele pletl ikonku pro potvrzení volby s ikonkou pro zrušení volby, tedy to, co z Windows známe jako OK a z Macu jako Budiž tady nahrazuje těžko zapamatovatelný grafický symbol. Také kontextové menu lze vyvolat podivnou ikonkou vypadající spíše jako stránka dopisního papíru. K intuitivitě to má daleko a jestliže jste Palm dokázali ovládat během chvíle bez přečtení manuálu, s podstatně jednodušším (tedy méně funkcemi vybaveným) R380 budete docela dlouhou chvíli tápat.
