Fotoaparát
V případě fotoaparátu dochází v poslední době k sympatickému odlivu výrobců od snahy se řídit heslem: čím víc objektivů, tím víc fotoaparát. To sice může platit, ale to se bavíme o telefonech za desítky tisíc. U těch levných (náš výběr) se v minulých letech víc objektivů rovnalo sestavě: hlavní, širokoúhlý, makro a snímač hloubky ostrosti. Celkově to vypadalo luxusně, ale prakticky má takový telefon jen dva běžně použitelné snímače.
U nových modelů dochází k redukci, zřejmě pod heslem: co tam není, na tom ušetříme. Mnohé modely mají dnes jen dva objektivy. Snímač hloubky ostrosti je dnes integrovaný do hlavního snímače, čímž se uspoří jeden; a pak se ušetří ten druhý nejdražší, který lze postrádat, a to je širokoúhlý snímač. Zbude tak hlavní a k němu buď makro, nebo dvoumegapixelový monochromatický portrétní snímač. V praxi samozřejmě tyto pomocné snímače jsou k ničemu, naopak ten širokoúhlý je dost důležitý. Zkuste si bez něj vyfotit něco v místnosti.
Zjednodušeně, hledejte telefon, který má širokoúhlý objektiv. Naopak u hlavního foťáku nemá příliš cenu řešit rozlišení snímače. To o samotné kvalitě fotoaparátu mnoho neříká. Relativně vysoké rozlišení snímače (od 40 Mpix) mají v podstatě všechny modely v dané cenové kategorii. Několik jich má dokonce rozlišení 108 Mpix. V praxi ho využije především ten, kdo často provádí úpravy v počítači. Ale pozor, plné rozlišení se musí manuálně nastavit, standardně se používá nižší se sloučenými pixely.
Jestli má něco význam, tak je to optická stabilizace. Několik málo přístrojů s ní seženete i v naší cenové kategorii, ale je to dost výjimečné. Určitě nekoupíte telefon s teleobjektivem. Ani nemusíte řešit světelnost hlavního objektivu, většina bude mít velmi slušnou hodnotu. Přední fotoaparát je u většiny přístrojů s podobnými parametry, zde také není co řešit. A jestli je v průstřelu nebo výřezu displeje, je jen estetická záležitost.