Nejdřív si však musíme definovat, co je levný smartphone. Obecně se přístroje do 5 000 korun řadí mezi low-endy, nad nimi je střední třída, která je však velmi široká, zhruba až do částky 15 000 korun. Pro naši definici si však vystačíme s lepšími low-endy a s nižší střední třídou, tedy s přístroji zhruba od 4 000 do 7 000 korun. Ideální levný telefon by podle nás měl stát okolo pěti tisíc (i když na konci článku zjistíte, že nám to nevyšlo), tedy buď to bude dobře vybavený low-end nebo neošizený přístroj nižší střední třídy.
Tím, že výrobci v minulých letech tlačili klidně dvě generace přístrojů ročně, tak se v ceně okolo pěti tisíc potkávají jak novinky, tak přístroje loňské, ale třeba jen půl roku staré, které však zlevnily a ze střední třídy pronikly cenou mezi low-endy. A samozřejmě záleží i na značce. Ne, Apple v této cenové kategorii řešit nebudeme, ale i takový Samsung má ceny vyšší než většina konkurence.
Navíc je letos situace poněkud jiná než v předchozích letech. Výrobci šetří, ale nechtějí viditelně zdražovat, protože i tak jim padají prodeje. A tak šidí výbavu. Nástupci loňských modelů ji mají často horší. Samozřejmě to výrobci nedělají okatě – jednu věc drobně vylepší a marketingové materiály nic jiného neřeší. Vcelku logicky. Samozřejmě že když si takový přístroj srovnáte s konkurencí na trhu, tak moc zářit nebude. Výsledkem je pak mnohdy dost rychlá redukce ceny. Protože konkurence je i v dnešní době velká a produkt s mizerným poměrem výkonu a ceny nemá na trhu mnoho šancí.
V neposlední řadě je nutné zdůraznit, že každý zákazník má jiné preference. Někdo prahne po výkonu, jiný po co největší paměti a další chce jen fotit a fotit. My se snažíme najít ideální kompromis všech vlastností, prostě ideální dobrý levný smartphone. Takový, který moc nestojí, ale přitom vyhoví co nejširšímu spektru uživatelů.
Systém a konektivita
S ohledem na cenovou kategorii lze uvažovat u nových přístrojů výhradně s platformou Android. Základní možnosti všech přístrojů jsou tak v podstatě stejné, drobné rozdíly mohou být způsobené rozdílnou verzí systému Android a případnou firemní nadstavbou. Nové modely mají obvykle verzi 13, loňské verzi 12, starší mají jedenáctky. V kategorii levných přístrojů se až na výjimky na nějaké dlouholeté aktualizace verze Androidu nehraje, ale alespoň jednu by měl dostat každý přístroj. Navíc i s Androidem 12 či s trochou tolerance i s verzí 11 se dá stále docela dobře žít.
V případě konektivity dostanete standardní připojení přes wi-fi nebo Bluetooth. V některých případech v nižších specifikacích, což však v praxi víc vadí u Bluetooth. Verze se budou pohybovat od 5.0 do 5.3 a paradoxně tu starou dostanete i v některých novinkách. V ceně okolo pěti tisíc by již mělo být standardem NFC, bez něj totiž nezaplatíte s mobilem. Pokud telefon NFC nemá, pryč od něj.
Nic lepšího než tyto mobily jsme v kategorii do pěti tisíc nenašli |
Mobilní konektivitu zajišťuje buď LTE, nebo 5G. Starší 3G je v Česku už k ničemu a telefony výhradně s ním už téměř neexistují. Snad s výjimkou extrémně levných neznačkových čínských smartphonů.
Dilema 5G ano, či ne je v naší kategorii okolo pěti tisíc stále běžné. Modely s 5G v naší cenové kategorii běžně najdete, ale pokud na 5G budete trvat, výrazně se vám výběr zúží. Telefon s 5G má z podstaty čipové sady určité výhody, ale o tom až za chvíli. Nyní si připomeňme, že výstavba 5G sítí v Česku intenzivně probíhá. Takže signál najdete už docela často. Ano, 5G je rychlejší, ale to v praxi není to nejpodstatnější. I LTE je dostatečně rychlé. Jde o něco jiného: sítě 5G mají větší kapacitu, takže v určitých oblastech, kde je hodně zákazníků, představuje 5G nezanedbatelnou výhodu.
Výkon
Většina současných mobilních procesorů má v rámci dané kategorie dostatečný výkon. Ale samozřejmě jsou i výjimky. V naší cenové kategorii se s nimi setkáte u nejlevnějších přístrojů s cenou nad 4 000 korun. Typickými představiteli velmi základních čipů jsou třeba procesory Unisoc T606 až T610 nebo mediateky Helio G2x či G3x či čipy Mediatek řady P. Tam opravdu dobrý výkon nedostanete, navíc to jsou čipy vyráběné starší technologií, takže jsou energeticky náročnější. Extrémem pak je třeba Mediatek A20, který jsme u jednoho telefonu našli. Starý procesor má extrémně nízký výkon. Nebrat.
Nic řešit nemusíte u 5G modelů. Jejich čipy jsou pro danou kategorii dostatečně výkonné, a to i v případě toho nejobyčejnějšího, kterým je už postarší (v rámci 5G čipů) Mediatek Dimensity 700. Na ten narazíte nejčastěji a je plně dostačující. Narazit lze i na výkonnější procesory od Mediateku nebo Qualcommu.
Realme 10
U LTE čipů je jedním z vrcholných v naší kategorii Mediatek Helio G99. Ten překonává i výše zmíněný Mediatek Dimesity 700. Při výběru čipu se můžete řídit výkonem právě Mediateku G99, stačí zadat do prohlížeče Helio G99 vs jiný čip a dostanete dost výsledků, které vám ukážou, jak si na tom daný procesor stojí. V případě řady Helio platí, že čím nižší číslo, tím nižší výkon. Viz výše zmíněné Helio G35. U Snapdragonů budeme v naší cenové kategorii řešit čipy řady 6xx a 7xx, případně nejnovější řady 4 gen 1. Čím vyšší číslo, tím obvykle výkonnější čip. U Mediateků se můžete setkat i se čtyřčíselným označením, v kterém se orientuje hůř. Překlad do komerčního modelového označení vám provede Google ve svém vyhledávání.
Vedle procesoru je důležitým parametrem i velikost operační paměti. Minimem v naší třídě jsou 4 GB (nejčastější hodnota), méně určitě nebrat. Solidním průměrem je 6 GB, ale najdete i několik telefonů s 8 GB. Více je lépe i u uživatelského místa. V dané třídě se pohybuje od 32 do 256 GB. První hodnota je zcela nedostatečná, opět nebrat. Vlastně i 64 GB je dnes už málo, doporučujeme 128 GB. To už je dostatečná hodnota. Samozřejmě ještě lepší je vnitřní paměť 256 GB, ale s tou se setkáte až u telefonů zhruba od šesti tisíc výš.
Ano, hodně levnějších telefonů stále podporuje paměťové karty. Ale má to určité háčky. Mnoho přístrojů má takzvané hybridní sloty, takže si musíte vybrat, jestli budete mít v telefonu paměťovou kartu nebo druhou SIM. Pokud ji nepoužíváte, pak je to jedno. Druhým zádrhelem je pak správa dat mezi telefonem a SIM a samozřejmě musíte počítat i s cenou karty. Za 128GB kartu dáte zhruba 300 korun, za 256GB pak okolo 500 korun. Berte značkové, nešetřete.
Displej
Výrobci se často chlubí, jak je displej v tom konkrétním modelu velký, jasný a tak dále. Začněme velikostí, tedy úhlopříčkou. Dnes jsou v módě velké panely, takže ty převažují. Za velké lze považovat displeje s úhlopříčkou nad 6,5 palce. A vlastně nic moc jiného v naší kategorii od čtyř do sedmi tisíc nekoupíte. Drtivá většina běžných smartphonů začíná v této třídě na úhlopříčce 6,43 palce, takže volit můžete mezi velkým nebo opravdu velkým. Zkuste si vysněný telefon vzít v obchodě do ruky a vyzkoušejte si, jak se vám bude ovládat. Je to značně individuální.
Smartphony s na dnešní dobu malým displejem okolo šesti palců existují, ale paradoxně jen v nejvyšší třídě s cenou nad dvacet tisíc korun. U levných mají malé displeje (i pod šest palců) výhradně odolné pancéřované přístroje čínských značek. Tyto telefony jsou specifickou kategorií. Mají své přednosti, ale i zjevné nedostatky ve výbavě. V našem přehledu by neuspěly.
Asi nejpodstatnějším kritériem při výběru displeje je rozlišení. V našem případě může být HD+ nebo FHD+. U prvního má kratší strana 720 pixelů, u druhého 1 080 pixelů, delší strana může mít rozdílný počet pixelů, záleží, jak je telefon protažený. Ale to není až tolik podstatné. Vyšší rozlišení je samozřejmě lepší. Určuje totiž jemnost displeje, což je hodnota PPI (počet obrazových bodů na palec). A jelikož úhlopříčka se příliš neliší, tak telefony s HD+ rozlišením mají logicky mnohem menší jemnost zobrazení než ty s FHD+. Tudíž doporučujeme telefony s HD+ rozlišením nebrat. U velmi levných to tak nevadí, ale za průměrných pět tisíc chtějte víc.
 |
V případě typu displeje je tou lepší volbou panel OLED, AMOLED či P-OLED. Seženete je i v naší kategorii, častější jsou však obyčejnější displeje LCD či TFT. Ale ani tyto panely nejsou špatné. Jde spíš o osobní preference, někomu nemusí výraznější barvy OLED displejů vyhovovat. Důležitější je svítivost, ale i ta má s typem displeje souvislost. Udává se v nitech, a čím vyšší číslo, tím bude displej lépe čitelný na slunci nebo pod výrazným umělým osvětlením. V našem případě se budeme pohybovat v rozmezí 400 až 2 000 nitů a obvykle mají vyšší jas panely AMOLED. Hodnoty nad 1 000 nitů jsou špičkové, standard je níž. Pozor, někdy výrobci uvádějí maximální svítivost jen pro určitou oblast displeje. Celkový maximální jas je pak nižší.
Poslední sledovanou položkou u displeje je maximální obnovovací frekvence. Standardem je 60 Hz. Dřív nic jiného mobily nenabízely, dnes umí kdekterý přístroj i 90 nebo 120 Hz. Vyšší obnovovací frekvence má výhodu ve větší plynulosti překreslování, třeba při skrolování. Využijí ji i hráči her. Má to i stinnější stránku – vyšší je i spotřeba energie. Některé přístroje ji umí samy dynamicky měnit podle potřeby. Ale to se bavíme o drahých přístrojích mimo náš výběr.
Fotoaparát
V případě fotoaparátu dochází v poslední době k sympatickému odlivu výrobců od snahy se řídit heslem: čím víc objektivů, tím víc fotoaparát. To sice může platit, ale to se bavíme o telefonech za desítky tisíc. U těch levných (náš výběr) se v minulých letech víc objektivů rovnalo sestavě: hlavní, širokoúhlý, makro a snímač hloubky ostrosti. Celkově to vypadalo luxusně, ale prakticky má takový telefon jen dva běžně použitelné snímače.
U nových modelů dochází k redukci, zřejmě pod heslem: co tam není, na tom ušetříme. Mnohé modely mají dnes jen dva objektivy. Snímač hloubky ostrosti je dnes integrovaný do hlavního snímače, čímž se uspoří jeden; a pak se ušetří ten druhý nejdražší, který lze postrádat, a to je širokoúhlý snímač. Zbude tak hlavní a k němu buď makro, nebo dvoumegapixelový monochromatický portrétní snímač. V praxi samozřejmě tyto pomocné snímače jsou k ničemu, naopak ten širokoúhlý je dost důležitý. Zkuste si bez něj vyfotit něco v místnosti.
Realme C55
Zjednodušeně, hledejte telefon, který má širokoúhlý objektiv. Naopak u hlavního foťáku nemá příliš cenu řešit rozlišení snímače. To o samotné kvalitě fotoaparátu mnoho neříká. Relativně vysoké rozlišení snímače (od 40 Mpix) mají v podstatě všechny modely v dané cenové kategorii. Několik jich má dokonce rozlišení 108 Mpix. V praxi ho využije především ten, kdo často provádí úpravy v počítači. Ale pozor, plné rozlišení se musí manuálně nastavit, standardně se používá nižší se sloučenými pixely.
Jestli má něco význam, tak je to optická stabilizace. Několik málo přístrojů s ní seženete i v naší cenové kategorii, ale je to dost výjimečné. Určitě nekoupíte telefon s teleobjektivem. Ani nemusíte řešit světelnost hlavního objektivu, většina bude mít velmi slušnou hodnotu. Přední fotoaparát je u většiny přístrojů s podobnými parametry, zde také není co řešit. A jestli je v průstřelu nebo výřezu displeje, je jen estetická záležitost.
Zbytek a ideální telefon
V případě baterie se nejčastěji setkáte s hodnotou 5 000 mAh. To je dnes standard a u běžných smartphonů v naší cenové kategorii nedostanete ani výrazně méně, ani více. Výdrž bude záviset na použitém čipsetu, displeji a jeho obnovovací frekvenci a také na vašem způsobu používání a využití. Zásadní rozdíly čekat nelze, takže vlastně důležitější je nabíjecí výkon (a zároveň vhodná dodávaná nabíječka). Maximem je v našem výběru 65 W (zcela výjimečné), zlatý střed je 33 W.
Realme 10
Čtečku otisků má každý přístroj ve výběru. V drtivé většině v bočním tlačítku, výjimečně v displeji (telefony s AMOLED displejem). Zhruba polovina přístrojů pak podporuje i odemykání skenem obličeje.
Některé přístroje mají stereofonní reproduktory, většina pak sluchátkový konektor Jack 3,5 mm. Systémový konektor je už výhradně USB-C. Docela dost přístrojů má integrované FM rádio, méně obvyklý je infraport. Samozřejmostí jsou systémy satelitní navigace GPS a Galileo. Mnoho telefonů podporuje i ruský GLONASS a čínské Beidou. Dodejme, že čínské značky stále docela často přibalují zadní ochranný kryt. Naopak vysokou ochranu podle normy IP nemá v našem výběru žádný přístroj. To je doména vyšších tříd.
A to je zhruba vše. Záměrně neuvádíme konkrétní příklady, protože potřeby jsou individuální a telefon excelující v jednom směru může zaostávat v jiném. Přesto jsme se pokusili najít ideální levný telefon do sedmi tisíc korun.
Motorola Moto G82
Motorola Moto G82
Nakonec má tyto specifikace: 6,6palce velký AMOLED displej s rozlišením FHD+ a maximální obnovovací frekvencí 120 Hz. Procesor Snapdragon 695, 6 GB operační a 128 GB uživatelské paměti. Podporuje 5G, má hybridní slot na paměťové karty, sluchátkový konektor, 5 000mAh baterii a 30W nabíjení. Fotoaparát má širokoúhlý objektiv a ten hlavní má optickou stabilizaci. Drobným ústupkem je Android 12, výhodou naopak, že je zde systém prakticky bez firemní nadstavby. A takový přístroj dnes pořídíte za 6 000 korun (původní cena byla zhruba o 2 000 vyšší). Konkrétně je to Motorola G82 5G, tedy loňský model, ale z druhé poloviny roku. Pokud chcete ušetřit, budete muset u některých parametrů slevit.
Jak drahý telefon si pořizujete?
