Britského operátora O2 (patří do skupiny British Telecom) zajímalo, jakou mají místní firmy strategii při nákupu mobilních telefonů. Chtěl se na ně totiž více zaměřit a přijít s nabídkou, která by jim vyhovovala. Průzkum ale dospěl ke zjištění, že 63 % britských firem žádnou strategii při nákupu mobilů nemá a mobily se nakupují více či méně chaoticky. Při nákupu mobilního telefonu nejčastěji rozhoduje postavení v hierarchii firmy. Vyšší pozice dostanou lepší mobilní telefony vybavené více funkcemi a to bez ohledu na to, jestli tito lidé takový mobil skutečně využijí. Dochází ale i k opačným extrémům. To když si člověk v reprezentativní pozici požádá o nějaký konkrétní, reprezentativní mobil (co to znamená není ve studii vysvětleno) a namísto toho dostane manažerský mobil, plný funkcí, které dotyčný nepotřebuje a nepožaduje. Jenže má manažerskou pozici, takže automaticky dostane tento mobil.
V 35 % procentech firem se mobily nakupují jinak než přes IT oddělení. Zaměstnanci IT oddělení pak ale musí vypořádat s tím, jak takový mobil nastavit pro připojení k internetu z firemních notebooků nebo jak nastavit synchronizaci. Stejné problémy nastávají i při nákupu kapesních počítačů. Pokud se takto do firmy dostane mobil nebo PDA, které se běžně nakupuje, je to bez problémů. Ale problém nastává se značkami, se kterými IT nemá zkušenosti a nebo se kterými některé činnosti nefungují či jejich ovládací software není kompatibilní se standardním softwarem ve firmě.
Řešení je podle O2 velmi jednoduché. Všechny nákupy by podobně jako u hardware a software měly být realizovány prostřednictvím IT oddělení. To by mělo vybírat jen ty mobily, které jsou plně kompatibilní s firemními počítači, softwarovým vybavením a které funkčně odpovídají potřebám zaměstnanců. Usnadní to správu a v důsledku to vede i k šetření. Podle O2 takové problémy jako s mobily a kapesními počítači nejsou se službami mobilních operátorů. Firmy totiž velmi často využívají služeb VPN (virtuální privátní sítě), kde je možné nastavovat skupinám zaměstnanců dostupné mobilní služby. Většinou se používá restriktivní přístup, tedy zakázat téměř vše a další služby povolovat až tehdy, když jejich potřebu zaměstnanec vysvětlí a jeho nadřízený to schválí. Pro zaměstnance to není nejpříjemnější, ale firma ušetří.
Podobný průzkum by jistě byl potřebný i v České republice. Ani u nás totiž není zvykem, že by firmy měly jasno v tom, k čemu potřebují mobilní telefony (jasno naopak mají v potřebných službách). Přidělování se řídí podobnými principy jako ve Velké Británii, tedy nejdražší mobily dostane vedení a s poklesem umístění ve firemním žebříčku klesá i hodnota mobilu. Stejně jako v Británii se příliš nedbá na to, aby zaměstnanec dostal mobil, který opravdu potřebuje. Ve firmách, kde se tímto problémem zabývají, ale jistě rádi potvrdí, že se takto dá dost ušetřit a přitom jsou firemní mobily dost reprezentativní.
