Technologie UWB je zatím poslední fází vývoje radiové komunikace v rozprostřeném spektru. Připomeňme, že dosud se používají modulace FHSS (pseudonáhodné změny frekvence nosné, použito např. u Bluetooth), DSSS (ze zadaného klíče a přenášených dat se vyrábí pseudonáhodný šum, přímač zná klíč a hledá korelaci, použito mimo jiné u části bezdrátových sítí Wi-Fi) a OFDM (na nosných frekveních těsně vedle sebe se přenášejí relativně úzkopásmové signály, které pak dohormady tvoří širokopásmový kanál, použito u některých novějších adaptérů pro Wi-Fi). UWB odesílá v pseudonáhodných intervalech krátké impulzy zvané monocykly, které dohromady tvoří frekvenčně velmi rozprostřený signál. Ten může dokonce zasahovat do pásem využívaných jinými službami a koexistovat v nich s nimi. Příkladem je testovaná technologie pro rychlý přenos dat v sítích kabelové televize, která vysílá napříč kanály využívanými pro přenos televizních kanálů.
Technologii Ultra Wideband potkalo několik ran. Nejprve bylo zamítnuto sdílení frekvenčních pásem s jinými bezdrátovými službami údajně kůli obavám z rušení GPS. Datové přenosy po UWB byly vykázány do frekvenčního pásma kolem 4 GHz a omezen byl i vysílací výkon. Firma Pulse Link se proto uchýlila se svým řešením do sítí kabelové televize, které jsou po technické stránce v moci svých provozovatelů, a ostatní výrobci začali uvažovat o UWB jako o prostředku pro komunikaci vysokou rychlostí na krátké vzdálenosti, který by časem mohla zatopit technologiím Bluetooth a FireWire spíše než technologii Wi-Fi.
Implementace UWB je obtížná, zapotřebí jsou mimo jiné čipy s rychlými tranzistory a širokopásmové antény. Situace s anténami se zjednodušila po omezení frekvenčního rozsahu, nároky na citlivost a další parametry polovodičů zůstávají. Ultra Wideband má být standardizován pracovní skupinou IEEE 802.15.3a, mezi jejími členy však propukla roztržka. Společnost Motorola, která zakoupïla v říjnu start-up XtremeSpectrum zcela zaměřený na UWB, hájí řešení DS-CDMA, který puristicky zachovává ideu UWB a nabízí teoreticky nejvyšší přenosovou kapacitu. Jejími oponenty jsou zejména firmy Texas Instruments (TI) a Intel, které prosazují konkurenční standard MB-OFDM (Multi Band OFDM, vícepásmový ortogonální frekvenční multiplex). MB-OFDM v sobě kombinuje UWB s prvky FHSS a OFDM, pásmo pro UWB je pak vyhrazeno na několik kanálů, každý z nich na velké množství subkanálů pro OFDM. V rámci MB-OFDM se pak periodicky střídají jednotlivé kanály jako u FHSS.
Výhodou MB-OFDM je jednodušší implementace, nižší cena a lepší ochrana proti rušení vícecestnému šíření signálu. Texas Instruments chce dokonce poskytnout pro implementaci varianty MB-OFDM licence na své relevantní patenty v rámci schematu RAND (Reasonable and Not Discriminatory license, licnece za rozumných a nediskriminujících podmínek), respektive RAND-Z (Z jako Zero, nulová cena, licence by byla k mání dokonce zdarma). Obě strany obviňují konkurenční platformu z porušování technických podmínek stanovených americkým telekomunikačním úřadem FCC či dokonce z tehnické neproveditelnosti. Spor se tedy vede v kuloárech, v rámci pracovní skupiny IEEE 802.15.3a, u regulátora a nyní se možná přenese i na půdu mezinárodní telekomunikační unie (ITU)
Zastánci varianty MB-OFDM stihli založit zájmové sdružení MultiBand OFDM Alliance a mezi jeho členy získat také společnosti Mitsubishi, Panasonic (v seznamu čelnů kupodivu nefiguruje pod jménem Matsushita), Philips, Samsung a Nokia. Členy jsou rovněž některé specializované start-upy a výrobci polovodičů, do aliance nyní vstoupil i Microsoft.
Zdá se, že s velkou pravděpodobností zavládne u UWB v pásmu kolem 4 GHz schizma a nekompatibilita dvou platforem podobně, jako nyní nejsou vzájmeně kompatibilní technologie Wi-Fi a Bluetooth v pásmu 2,4 GHz. Konkurenční boj bude naopak možná výrobce lépe stimulovat k inovacím a budoucnost UWB vypadá slibně i v dalších frekvenčních pásmech. Odborníci se domnívají, že UWB vesele využívají ozbrojené složky a tajné služby již nyní. Regulátorům to příliš nevadí, vysílání UWB lze totiž detekovat jen obtížně.
