Na co jsme se ptali
Rozeslali jsme otázku „Může být podle vás dosaženo nižší ceny za terminaci hovoru při nepřímém propojení VTS než při propojení přímém, za předpokladu, že tranzitní operátor spojení nedotuje nebo křížově nefinancuje?“. Adresovali jsme ji následujícím operátorům: Aliatel, Contactel, Czech On Line, České radiokomunikace (Bluetone), Český Telecom, eTel, Eurotel, GTS, Option One (virtuální fixní operátor), Nextra, Oskar, T-Mobile, Tele2 a Tiscali.
Z celkového počtu 14 dotazovaných operátorů odpovědělo 11 operátorů. Z těch, co odpověděli pak, pak 1 (9%) tvrdí, že to možné je a v praxi toho lze docílit pomocí terminace hovorů přes zahraniční operátory, což Eurotel popírá a dodává, že obvyklá cena za terminaci do mobilní sítě je v EU cca 0,15 - 0,18 €, což je více než současný 3,19 Kč bez DPH při terminaci v českých mobilních sítích. Levnější cenu než standardní terminaci je podle Eurotelu obvykle možné dosáhnout jen využitím nelegálních cest, např. GSM gateways (takové nabídky se pak na trhu mohou objevovat).
V našem průzkumu dále 2 (18 %) z operátorů, co odpověděli, tvrdí, že teoreticky to možné je, ale v praxi toho na jen na českém trhu dosáhnout nelze a 8 (73 %) z operátorů, kteří odpověděli, říká, že to bez křížového financování a dotací ze strany tranzitního operátora prostě nelze.
Důvodem, proč je tato otázka důležitá, je to, že základní premisou pro rozhodování o porušení hospodářské soutěže bylo to, že smlouva a propojení sítí mezi Eurotelem a Českým Mobilem (Oskarem) a T-Mobilem a Oskarem (a bezpochyby také Eurotelem a T-Mobilem) dle rozhodnutí ČTÚ říkala, že tito operátoři mají pro vzájemné propojování hovorů používat přednostně přímé propojení a pouze v případě, kdy přímé propojení nemá dostatečnou kapacitu (pro tzv. přelivový provoz) a nebo některý z propojovacích bodů vypadne, tak použít propojení nepřímé. Český Telecom ale Oskarovi nabídl u nepřímého propojení nižší poplatky za terminaci hovorů než ty, které měl Oskar s oběma mobilní operátory u propojení přímého.
Fakticky ale Oskar nezískal nikdy ani jednu minutu hovoru za tuto nižší cenu. ČTÚ mu totiž přikázal za nepřímo propojované hovory rozdíl částek Eurotelu a T-Mobilu doplatit. Nepřímé propojení tak Oskara vyšlo dráž, neboť musel doplatit Eurotelu a T-Mobilu cenu shodnou s tou za přímé propojení a Českému Telecomu navíc uhradit poplatky za tranzit provozu, který přes jeho síť posílal. Další problém byl také v tom, že Český Telecom neměl s Eurotelem a T-Mobilem dohodu o ceně za terminaci hovorů pro rok 2001 a pouze tak dovozoval (či spíše doufal), že pokud se s jedním mobilním operátorem dohodne na třech korunách, že i s těmi ostatními se mu podaří dohodnout na stejné ceně, což se mu nepodařilo.
Je ÚOHS nekompetentní?
ÚOHS si ale hlavu s tím, zda nepřímé propojení může být levnější či nikoliv, nelámal a odmítl to také jakkoliv prověřovat. Ostatně, kdyby to prověřovat začal, patrně by zjistil to samé, co jsme zjistili my – tedy, že většina operátorů na trhu je názoru, že přímé propojení má vždy nabízet nižší poplatky za terminaci než nepřímé propojení. Tento fakt hodnotí postižení operátoři velmi tvrdě.
Eurotel a T-Mobile shodně soudí, že kdyby to byl ÚOHS posuzoval, musel by dospět k názoru, že výhodnější varianta než přímé propojení neexistuje. Eurotel navíc dodává, že: „Je zvláštní, že předseda úřadu neposuzoval, zda cena za ukončení hovoru vůbec mohla být nižší a zároveň na této fikci nižší ceny postavil své rozhodnutí.“
Oskar tuto skutečnost pak považuje jako zcela jasné neporozumění pracovníků ÚOHS dané problematice a neochotu zabývat se konkrétními argumenty a výkladem ČTÚ.
Co na to říct?
Podle mého osobního názoru není ani tolik podstatné, k jakému závěru ÚOHS ve finále dospěl, pokud by k němu dospěl na základě relevantních údajů a znalosti dané problematiky. Mám ale důvod se domnívat, že ÚOHS své závěry staví na irelevantním podkladu, a to zejména, protože:
1) Relevantní trh byl stanoven v rozporu s doporučením Evropské komise a můj názor v této věci je shodný s Evropskou komisí a všemi třemi mobilními operátory, kteří se na tom jednohlasně shodují. ÚOHS tedy dle mého názoru stanovil relevantní trh nesprávně.
2) ÚOHS vydal rozhodnutí o výši pokuty bez ohledu na to, aby prověřil, zda by nepřímé propojení bylo bývalo mohlo opravdu být pro Český Mobil výhodnější než přímé propojení. Skutečnost je totiž taková, že nepřímé propojení bylo pro Český Mobil dražší než přímé. ÚOHS toto měl prověřit a rozhodně to dle mého názoru není neopodstatněná námitka. ÚOHS tedy prostě měl prověřit reálnou situaci na trhu propojení.
3) ÚOHS, a to bez ohledu na jeho tvrzení v médiích, ve svém rozhodnutí neprokázal vliv daného jednání mobilních operátorů na koncové ceny, a ve svém rozhodnutí to jasně píše (viz citace ve včerejším článku). Podle mého názoru by však antimonopolní úřad měl především dohlížet nad dopady protisoutěžního jednání na koncové spotřebitele a výše pokut by se od toho měla odvíjet, a také se, dle vyjádření ÚOHS v médiích, od této skutečnosti v minulosti odvíjela (např. při rozhodnutí o diskriminaci Českého Mobilu ze strany Eurotelu a T-Mobilu účtováním vyšších cen za volání do sítě Oskar). ÚOHS tedy jasně měl prokázat, jaký konkrétní vliv mělo jednání mobilních operátorů na koncového spotřebitele - a na základě toho stanovit výši pokuty.
4) ÚOHS také dle mého názoru jednal příliš dlouho na to, že toto porušení hospodářské soutěže považuje za závažné. ÚOHS se podle svého vyjádření dozvěděl o vzniklé situaci 27. 9. 2001. Rozhodnutí prvního stupně bylo vydáno 27. 10. 2003 (po více než dvou letech) a rozhodnutí druhého stupně bylo vydáno 15. 9. 2004 (tedy rok po rozhodnutí prvního stupně a téměř tři roky od doby, kdy se o tom ÚOHS dozvěděl). Jistě, první rozhodnutí o neplatnosti daných smluv vyšlo již v březnu. 2002 (první stupeň) a v srpnu 2003 (druhý stupeň). To s tím ale očividně nesouvisí, neboť ÚOHS zjevně považuje za první informaci vedoucí k rozhodnutím z 15. 9. 2004 tu informaci z 27. 9. 2004, neboť to sám tvrdí v pátečním vydání deníku Právo a udává to jako důvod, kvůli kterému nebylo možné aplikovat tzv. Leniency program. ÚOHS tedy, za předpokladu, že porušení hospodářské soutěže bylo skutečně závažné, měl rozhodně jednat výrazně rychleji
5) Můj osobní názor, ke kterému jsem dospěl po detailním prostudování obou zmiňovaných rozhodnutí ÚOHS, je ten, že ÚOHS patrně není zcela seznámen s problematikou propojování sítí v ČR. Přitom tak mohl učinit prostudováním článků na internetu, které se touto problematikou zabývají, případně konzultacemi s některým ze subjektů, proti nimž nevedl správní řízení a které dané problematice rozumějí. ÚOHS se tedy měl (více) radit s odborníky na danou problematiku nebo přenechat jednání v této věci k tomu určenému úřadu – tedy ČTÚ.
Dovolím si také osobní poznámku, která ovšem má obecný základ. Abych předešel námitce, že můj názor není na tuto věc podstatný – myslím si, že skutečnost je přesně opačná. ÚOHS totiž tvrdí, že začal jednat na základě mého dotazu na tiskové oddělení ÚOHS ze dne 27. 9. 2001, který si ÚOHS vyložil jako podnět k prověření možného zneužití dominantního postavení společnosti Eurotel Praha, spol. s r. o. na trhu. Jakožto člověk, který měl tedy podat tento podnět (v jiných případech se tomu říká účastník řízení), jsem nebyl tázán na žádná fakta či bližší údaje o daném problému a o průběhu celé kauzy jsem vůbec nebyl informován, a to ani po vynesení rozhodnutí první instance, které padlo 27. října 2003, a to i přesto, že ÚOHS ve svém e-mailu ze dne 24. 10. 2001 slibuje, že mne bude po skončení řízení informovat. Chápu sice, že všichni operátoři podali ve stanovené lhůtě rozklad, nicméně, kdyby mi byl ÚOHS poskytl toto rozhodnutí již v roce 2003, řekl bych mu stejné námitky, které říkám teď, a rozhodnutí druhého stupně již mohlo být postaveno na relevantních údajích.
