Český Telecom nabídne nejhorší podmínky v Evropě

Český Telecom se rozhodl k neobvyklé praxi. Cena propojovacích poplatků pro jeho konkurenty bude v některých případech vyšší než cena, kterou platí běžní maloodběratelé. Propojovací poplatky Telecomu se tak dostávají na jednu z nejvyšších úrovní v rámci západní Evropy. Budoucím konkurentům Telecomu se to nelíbí, a tak bijí na poplach.

Jaké jsou první reakce na právě zveřejněnou Referenční nabídku propojení, jíž Telecom určuje ceny za využívání své sítě pro své konkurenty.

Referenční nabídka a propojovací dohoda

Ačkoliv první alternativní operátoři mohou podle legislativního rámce začít na našem telefonním trhu operovat ve všech oblastech již od ledna roku 2001, až doposud jim chyběla velmi podstatná část pro jejich podnikání: propojovací dohoda s Českým Telecomem. Tu je bývalý monopolní operátor povinen uzavřít s každým, kdo splní patřičná technická kritéria a kdo je držitelem licence k provozování veřejné telefonní sítě.

Základem pro uzavření propojovací dohody je ze strany Českého Telecomu dokument zvaný Referenční nabídka propojení, tedy materiál shrnující technické podmínky propojení sítě Telecomu a alternativního operátora, jakož i podmínky smluvní a také cenové.

Právě na Referenční nabídku připojení se čekalo již delší dobu a důsledkem její absence byla, mimo jiné, podrážděná výměna názorů mezi Telecomem, regulátorem a alternativními operátory. Na čí straně vzniklo prodlení, je velmi těžké posoudit, bez viny zřejmě nebude ani jedna ze stran. Výjimkou jsou snad jen alternativní operátoři, kteří do celého cyklu nijak nemohli zasáhnout. Důležité je však to, že Český Telecom nakonec Referenční nabídku připojení vydal a koncem listopadu byla publikována.

Na základě Referenční nabídky může alternativní operátor jednat o uzavření propojovací dohody. Na dokončení této dohody mají obě strany 90 dní, po nichž může zasáhnout regulátor a spor vyřešit direktivně. Účel propojovací dohody je zřejmý: stanoví technické a cenové podmínky.

Český Telecom je zákonem vázán splnit při uzavírání propojovacích smluv tři základní podmínky - a to všechny najednou.

1. cena musí být definovaná výpočtem, musí být transparentní.
2. cena musí být nediskriminační - nesmí diskriminovat žádnou ze smluvních stran, které připojovací smlouvu podepíší. Tento bod v praxi podle potvrzení zástupců Českého Telecomu znamená, že pokud Telecom změní smlouvu s jedním operátorem v jeho prospěch, je povinen změnit smlouvy i ve prospěch ostatních operátorů.
3. V případě, že se na ceně nedohodnou do 90 dnů, rozhodne regulátor na základě oprávněných nákladů plus přiměřeného zisku.

Situaci poněkud komplikuje stanovování cen. Chybí totiž přesná metodika. Tu mělo vypracovat ČTÚ, nicméně zákon mu termín pro její vypracování neukládá, takže metodika pro stanovení cen zatím neexistuje.

Ceny za propojení? Zoufalství...

Český Telecom nezapře, že je králem paradoxů. Dvouminutový hovor ve špičce v síti Telecomu vyjde dnes na 2,60 Kč. Pokud byste tentýž hovor vedli ze sítě alternativního operátora na telefon Telecomu, musel by alternativní operátor zaplatit Telecomu za propojení tohoto hovoru do jeho sítě zhruba 3,60 Kč. Kolik si na této ceně může přirazit alternativní operátor, aby jej klienti zvolili? V této ceně ještě nejsou započítány zdaleka všechny poplatky, například za připojení k ústředně Telecomu vyhrazeným okruhem. Už vůbec v ní nejsou zahrnuty náklady samotného alternativního operátora. Pokud by výše uvedená cena zůstala, musel by alternativní operátor účtovat ve špičce podle expertů jednotlivých firem i přes 4 Kč za impuls...

... nebo přesná matematika?

Telecom se ovšem brání tomu, že by jeho ceny nebyly kalkulovány korektně. Vladan Crha, tiskový mluvčí Českého Telecomu říká: „Co se týče samotné metody - vycházeli jsme z tzv. plně alokovaných nákladů (full alocated costs), což je v souladu se standardy Evropské unie. Postupy i data jsme připraveni doložit jak ČTÚ, tak jednotlivým operátorům."

Jak je možné, že Telecom chce účtovat operátorům vyšší cenu, než jakou účtuje vlastním klientům? Podle metody FDC (nebo též FAC, full alocated/distributed costs) je totiž podstatné nikoliv to, jaký je charakter služby, ale jaké náklady s ní spojené vznikají operátorovi. Zatímco typický místní hovor se spojuje přes místní ústřednu, hovor přepojovaný ze sítě alternativního operátora do sítě Českého Telecomu půjde přes ústřednu tranzitní, tedy nadřízenou. Je to logické, alternativní operátor se nebude chtít propojovat s každou místní ústřednou zvlášť, ale zvolí napojení na ústřednu hlavní. Ostatně připojení k místní ústředně Telecom v referenční nabídce nepředpokládá. To ovšem také znamená, že alokované náklady na volání přes jednu ulici jsou skutečně vyšší.

Tabulka 1. - Ceny za hovory ukončené v síti Českého Telecomu

Alternativní operátoři jsou nespokojení

Nikoho nepřekvapí, že tato situace se alternativním operátorům nelíbí. Firmy Aliatel, Callino, Contactel, České radiokomunikace, Globix, GTS, UPC Česká republika a TransgasNet předaly předsedovi ČTÚ Davidu Stádníkovi oficiální požadavek na neodkladné zavedení objektivních metod kontroly cen, jež vyhlašuje monopolní operátor za služby propojení. „Pokud by tyto ceny odrážely reálné náklady, musel by Český Telecom mít mnohonásobně vyšší režii než všichni významní operátoři zemí Evropské unie, což je paradoxní," stojí mimo jiné v tomto prohlášení.

Představitelé významných alternativních operátorů se shodli na tom, že propojovací poplatky stanovené Českým Telecomem jsou pro ně naprosto nepřijatelné. Operátoři nevidí důvod, proč by ceny neměly být stanovovány na výši srovnatelné s Evropskou unií. Podle nich je stav infrastruktury a technické i ekonomické podmínky v ČR srovnatelné s průměrem v EU, případně jsou ještě levnější.

Sám Český Telecom na protesty reaguje prohlášením, že na vině je regulátor. Ten měl podle ČT zavčasu vydat zmíněný cenový výměr, podle kterého by se ceny stanovovaly a k rozporům by v takovém případě nemohlo dojít.

Názory odborné veřejnosti?

Do kritického článku patří i názor nezúčastněný, tedy mimo zainteresované strany. Co na celou situaci říká Michal Požár, manager v telekomunikační praxi, pracující pro poradenskou společnost Arthur D. Little?

„Telecomem navržené sazby jsou skutečně velmi vysoké, dosahují až několikanásobku sazeb běžných v západoevropských zemích s liberalizovaným trhem nebo silným regulátorem. Alternativní operátoři nicméně vnímají propojovací dohodu s dominantním operátorem jako nutnost. Rozhodně to zajímá jejich investory. Navíc operátoři očekávají, že Telecom sazby sníží na ekonomicky přijatelnější úroveň. Pokud se tato očekávání naplní, prospěje to celému trhu i zákazníkovi. Není také vyloučeno, že menší operátoři využijí jiná (a levnější) technická řešení, jak terminovat hovory do sítě Telecomu. To by ovšem pro Telecom znamenalo možnost přetížení přístupové sítě, tedy tam, kde to nejméně potřebuje. To jistě není v zájmu Telecomu a měl by alternativní operátory motivovat k tomu, aby tento provoz předávali v propojovacích bodech po pronajatých linkách dvoumegabitové kapacity, k tomuto účelu vyhrazených. Realistické propojovací sazby jsou tou nejlepší motivací.“

Těžko uvěřit, že by Český Telecom počítal s tím, že navržené tarify projdou bez odporu. Paradox, kdy pouhý propojovací poplatek je v některých případech vyšší než samotné hovorné v síti Českého Telecomu, je hodný zamyšlení. Telecomu hraje do karet, že v současné době je jen velmi těžké otevřeně odkrýt nákladové zdůvodnění, neboť čísla uváděná Telecomem jsou jen velmi těžko ověřitelná – a metodika z dílny regulátora chybí. Telecom si pravděpodobně jako vždy zvolil metodiku, která sice dává ověřitelný výsledek, ale je výhodná především pro Telecom.

Boj o podobu tarifů pro alternativní operátory je teprve na samém začátku. Pouhý měsíc před tím, než mají operátoři vstoupit na trh, je to smutný výsledek českého liberalizačního procesu...