Je začátek léta, první tropy uhodily. Kde je na hradě Svojanov v těchto dnech nejlépe?
V těchto tropických dnech ve sklepení, kde je pořád konstantní teplota. Ale v podstatě i ve všech vnitřních prostorách hradu je příjemné klima.
Na hradě bydlíte už 16 let. Existuje stále něco, na co si nemůžete ani po těch letech zvyknout?
Přemýšlím. Přímo ve vztahu k hradu je na něm život docela fajn. Možná má jen člověk někdy trochu málo soukromí. Vzhledem k tomu, že je na hradě ubytování, vnímáte každodenní provoz. Klidných chvílí tady proto mnoho není. Ale není to věc, na kterou by se nedalo zvyknout.
A já myslel, že řeknete, že je to k nevydržení s duchem zazděné Kateřiny z Lichtenburka. Prý bývá slyšet po půlnoci.
To jsou všechno hodné duše (smích). Co slýchávám já i moje návštěvy, jsou různé kroky z pokojů v prvním patře v době, kdy tam vůbec nikdo není, takže takové nějaké zvuky se hradem občas linou.
Celý magazín |
Co mají na Svojanově nejraději lovci záhad, pro které je hrad oblíbeným místem?
Co se týče prostor, tak nejvíce je lákají obytné prostory v paláci, přízemí a první patro. To jsou prostory, kde vnímají nejvíce energie, proto v nich tráví nejvíce času. Málo je láká třeba sklepení a vůbec je neláká dům zbrojnošů.
Překvapují vás lovci záhad někdy svými požadavky?
Překvapují, protože po těch letech se jich tady vystřídalo hodně. V současné době se to spíš snažíme omezit, protože to nepřináší nic nového.
Co bylo takové nejbizarnější?
Jsou to různé aplikace, které si stahují do mobilu. Věří, že fungují na nadpřirozenou energii. Nad čím jsem se ve skrytu duše opravdu zasmál, byla panenka, které oči blikaly červeně v okamžiku, kdy měla vnímat nějakou energii.
Teď trochu vážnější téma. V minulosti se našla spousta zazděných koster. Během prohlídky ukazujete i na místo v přízemí, kde by mohl být další kostlivec. Pustíte se někdy do jeho objevování?
Takové tendence nemám, protože destruktivní činnost hradu určitě neprospěje, ani není v souladu s památkovou péčí. Romantická tajemství, která hrad má, by si měl zachovat i do budoucna. Nejsem přesvědčený o tom, že zrovna my jsme ti, kteří by měli odkrýt a vědět úplně všechno.
Která pověst návštěvníkům nejvíce nahání strach?
Asi pověst o zazděné malé Kateřince, která při přestavbě zahynula a občas má bloudit po hradu, anebo také lidi hodně negativně vnímají paní Kateřinu z Lichtenburka. Byla zaživa zazděná do hradeb za nevěru. Ve zdech vedle brány byly zazděny i malé děti. Jejich kostry byly objeveny při úpravách v 19. století.
Když odmyslíme lovce duchů, tak odkud k vám jezdí nejvíc návštěvníků?
Největší podíl tvoří tuzemští návštěvníci, i když podíl zahraničních návštěvníků trošičku narůstá. Jezdí čím dál více lidí třeba ze Slovenska, z Polska i z Německa. Velkou spádovost máme z jižní Moravy, od Pardubic, Hradce Králové i třeba z Olomouckého kraje.
Jak se vzpamatováváte z posledních tří let, kdy mnohé památky utrpěly v návštěvnosti následkem covidu?
Návštěvnost je vyšší než třeba v loňském roce, ale úplně nedosahuje doby před covidem. Trend je naštěstí pomalu vzrůstající. Nejvíce návštěv máme samozřejmě o víkendech. Loni přišlo 60 000 návštěvníků. Rok byl výjimečný tím, že jsme měli na hradě výstavu replik korunovačních klenotů. Letos budeme rádi za podobná čísla.
Asi vám pomáhá, že máte hrad otevřený prakticky po celý rok, že?
Máme otevřeno kromě ledna a února. Lidé toho využívají, neboť v podzimních a jarních měsících rádi cestují a možnosti k návštěvě jiných památek mají omezené. Zejména naše letní otevřené pondělky jsou oblíbené, protože na státních památkách je všude jinde zavřeno.
Sezona je v plném proudu. Lákejte.
Jedna z méně obvyklých akcí je setkání majitelů vozů značky Moskvič, které se pořádá každoročně. Vždy se sjede kolem 50 veteránů. Hrad rozzáří všemi možnými barvami, protože v té době na rozdíl od dnešních vozů byla auta vybarvená do takových pestřejších odstínů. Návštěvníci mohou zavzpomínat na časy, kdy těmito a podobnými automobily jezdili. Potom připravujeme Dny dobové kuchyně, což je také velmi oblíbená akce, protože lidé v rámci prohlídek mohou ochutnat nejrůznější dobové pokrmy, které se připravují přímo v historické hradní kuchyni podle starých receptů. Týden nato máme Řezbářské dny.
Jak se osvědčila nová galerie?
Jelikož je hrad vybaven historickým inventářem, tak jsme neměli moc možností pořádat další výstavy. K tomu využíváme právě galerii, v níž jsou letos dvě velice zajímavé výstavy. Jednak výstava historických divadélek a výstava historických pohlednic našich hradů a zámků.
V roce 2020 jste koupil zámek Poláky, který byl ruinou. Už o rok později jste do něj nechal nahlédnout veřejnost. Co všechno se vám už podařilo opravit?
Podařilo se opravit vilu, jež sloužila správci velkostatku. Teď slouží vlastně jako takové obytné zázemí. Na zámku se podařilo obnovit asi polovinu střešních krovů, zajistit polovinu budovy staticky a letos jsme začali s obnovou interiéru. Teď vlastně probíhá obnova 14 místností v prvním patře zámku, které připravuji pro budoucí expozici. Kromě toho probíhá postupná údržba a pročišťování parku.
Bez podpory lidí by to asi nešlo. Kolik brigád jste už na zámku uskutečnili?
Máme zhruba čtyři až pět brigád ročně. Vznikla při tom docela příjemná komunita lidí, kteří se vracejí pravidelně, a kromě toho občas přijíždějí i další zájemci. Takže se nejenom udělá kus práce, ale vznikají i zajímavé vazby mezi lidmi.
Dokážete skloubit práci na Svojanově a na Polákách. Nebo si občas říkáte, že byste se potřeboval rozdvojit.
Někdy to náročné je, ale snažím se, abych to skloubil. Nevím čím to je, ale vždycky se to nějak podařilo (smích). Kdy vlastně chcete Poláky otevřít? Zatím mám vizi víkendového provozu. Tu bych chtěl vyzkoušet v příštím roce, aby se ukázalo, jaký zájem bude ze strany veřejnosti.
Na jak dlouho rekonstrukci odhadujete?
Čeká nás práce na desetiletí, protože pořád jsme jakoby v začátcích. Není to tak, že by měl být zámek za dva roky opravený. Je to o odhodlání. O tom, že člověk musí jít za nějakým cílem. To je to nejdůležitější. Baví mě budování, takže já jsem spokojený už teď. Můj cíl je opravdu spíš ta cesta.
Logicky se to nabízí. Plánujete se se Svojanovem rozloučit?
Pokud člověk začíná takový projekt, tak určitě přijde chvíle, kdy se mu budu muset věnovat v plné míře. Na druhou stranu bych nechtěl ohrožovat provoz Svojanova tím, že bych se mu nemohl věnovat tolik, kolik potřebuje. Neplánuju tedy konkrétní termín, ale myslím si, že přijde sám.
