„S bratrem jsme byli ještě malí, naši nás nechali u babičky v Semilech. Tam si pro nás mamka po zájezdu z Francie přijela, táta už šel do práce. Mně bylo sedm roků,pamatuji si mamku, jak stála u telefonu a byla úplně ztuhlá. Pak si psala do deníku, že Ivoš, tedy táta, unikl kulce. Natáčel jak Rusové přijížděli do Liberce, dokonce dělal s těmi vojáky rozhovory. Ptal se jich proč přijeli, co tu chtějí a tak dále,“ vypráví syn Jan Lajksner.
Záběry z filmové kamery pak kolovaly po příbuzných a známých. Původní pásky už se ale ztratily.
„Někdo to z rodiny přehrál na videokazetu, ale dlouho jsem nevěděl, kde to je. Až teď, když byla výzva od Liberecké školy fotografie, že chystají výstavu snímků, které doma lidé ze srpna 68 mají, tak se nám to náhodou podařilo s bratrem najít. Bohužel, část, kde byly rozhovory s okupanty se nenašla. To je velká škoda,“ říká Lajksner.
Vojenská auta na Šaldově náměstí i protestní průvod
I tak je zhruba dvou a půl minutová sekvence zajímavá, byť se nedochovala ani zvuková stopa. Záběry ukazují kolony vojenských aut jak jezdí přes Šaldovo náměstí, zachycují srocení lidí před radnicí i následný protestní průvod městem.
„Zatímco fotografií z 21. srpna z událostí v Liberci je celkem dost, tak filmových záběrů je velmi poskrovnu. Takže v tomhle to je určitě unikátní. Tenkrát tolik lidí kameru nevlastnilo, spíš se fotilo. A i tak měli někteří fotografové strach, fotili zpoza rohů, z bezpečné vzdálenosti. Přeci jen nikdo netušil, co se v příští minutě může stát,“ okomentoval fotograf Šimon Pikous.
