„Ptáte se proč jsem za sto let se ani jednou nezachmuřil, přesto že kolem vadnul květ a vichr někdy krutě zuřil? Mně totiž osud nadělil několik dobrejch kamarádů, a tak mi ušlo, že jsem žil někdy i po tmě nebo v chladu,“ zpívá Jiří Suchý ve velkém semaforském hitu do hudby Jiřího Šlitra.
A možná že při poslechu písně Kamarádi si dnes jednadevadesátiletý Josef Telecký vzpomene na svého velkého kamaráda z dětství, kterým byl právě Jiří Šlitr.
„Jirka ovlivnil můj přístup k životu a škoda, že tu teď nemůže být s námi,“ říká Telecký v Galerii My, ukryté v domě manželů Scheybalových v Jablonci nad Nisou.
Přijel sem z Nového Města pod Smrkem, aby se zúčastnil vernisáže výstavy Šlitrových kreseb a ilustrací doplněných fotografiemi z jeho předčasně ukončeného života. Ano, rodák ze Zálesní Lhoty na Jilemnicku byl nejen hudebník a herec, ale i zdatný výtvarník, jenž s oblibou pozoroval a kreslil lidi v kavárnách, bufetech, v parcích nebo na ulici.
Telecký, jehož otec provozoval restauraci na jabloneckém hlavním vlakovém nádraží, byl Šlitrovým spolužákem z gymnázia v Rychnově nad Kněžnou. Šlitrovi se totiž ze Zálesní Lhoty brzy přestěhovali do nedalekého Skuhrova nad Bělou.
Školní časopis Sebranka
A už na gymnáziu Šlitr projevoval nejenom hudební, ale i malířský talent. „Sem se datují jeho první vážnější výtvarné pokusy. Ilustroval tady třeba školní časopis,“ odhaluje kurátor jablonecké výstavy Jan Strnad. Časopis se jmenoval Sebranka a Šlitr na něm spolupracoval právě s Teleckým.
„Už v kvartě, když k nám Jirka Šlitr přišel, nám ukazoval své umění. Spolužáci-kreslíři dostali nebezpečného konkurenta, tak nebezpečného, že první dva se úplně vzdali malířské činnosti. Nemohli v jeho soutěži obstát,“ vzpomíná Telecký.
„Asi tak dva tři dny se zdál nějaký divný, takové děťátko tiché, do tří neumí počítat. Tichá voda břehy mele. Poznali jsme brzy, kolik pravdy je v tomto přísloví.“
Velkou dávku inspirace pro svoji malířskou tvorbu načerpal Šlitr v roce 1958 v Bruselu na světové výstavě Expo. Tady se seznámil se svojí životní partnerkou, konferenciérkou Sylvou Daníčkovou. I ta byla hostem vernisáže.
„Vzpomínám si, že měl takovou zvláštní chůzi a působil velmi plaše. Když měl Jirka s piánem vystupovat na Expu, režisér si toho všimnul a řekl si, že tento člověk nemůže chodit po jevišti. Tak místo toho, aby Jirka na scénu přišel, zařídili, aby vyjel na scénu z propadla i s piánem,“ říká Daníčková.
Chtěl šokovat erotikou
Po návratu z Belgie se Šlitr do malířství pustil naplno a měl i několik výstav. Ilustroval i jedno z vydání Zbabělců od Josefa Škvoreckého nebo Nerudovy Povídky Malostranské.
„Ještě před smrtí měl v roce 1969 výstavu v Mladé Frontě a rozhodl se, že tam ukáže i některé ze svých erotických kreseb. Chtěl šokovat lidi, přestože to byl decentní, slušně vychovaný člověk,“ vzpomíná herec, scenárista a režisér Jiří Datel Novotný.
I když se na první pohled zdá, že je Jiří Šlitr s Libereckým krajem spojen jen místem svého narození a svým spolužákem Teleckým, není tomu tak. Například jeho sestra Olga bydlela dlouhá léta v Janově nad Nisou. „V šedesátých letech Šlitr dokonce přemýšlel, že si koupí chatu v Lučanech nad Nisou. Nakonec z toho ale sešlo a koupil si vilu na Sázavě,“ uvádí Strnad.
Výstavu kreseb a ilustrací ze Šlitrovy pozůstalosti bude hostit galerie My až do 30. dubna. Navštívit ji můžete ve všední dny od 10 do 12 hodin a poté od 13 do 17 hodin. V sobotu pak od 10 do 13 hodin.
