„Před čtrnácti lety byli dovezeni přímo z Číny a na dlouhou dobu se jednalo o jediné exempláře tohoto zvířete v Evropě. I nadále je naše zoo jediným chovatelem takinů čínských na starém kontinentě. Stejný druh lze sice spatřit ještě v Chomutově a v Berlíně, ale v obou případech jde o zapůjčená zvířata z liberecké zoo,“ přiblížil mluvčí zahrady Jan Kubánek.
Takin čínský obývá horské oblasti Himálaje, Indie a západní Číny v nadmořské výšce 2 000 až 4 500 metrů. V zimní sezoně migruje do nižších poloh. Kvůli odlesňování a zabíjení kvůli ceněnému masu byl téměř vyhuben.
Žije v rodinných skupinách kolem osmi jedinců, v době nedostatku potravy se takini sdružují do stohlavých stád. Staří jedinci jsou samotářští. Živí se trávou, listy, pupeny nebo výhonky. Jejich hlavními predátory ve volné přírodě jsou medvědi a vlci.
V Liberci se takinům daří, mláďata se tu rodí každý rok, většinou v předjaří. Jméno ještě nový přírůstek nemá, dostane jej zřejmě při křtinách v rámci oslav Dne Země a zahájení sezony v zoo.
Mládě vyvedl i pár štěkajících jelínků muntžaků
Kromě takina se mládětem může pochlubit i pár muntžaků. Tento malý jelínek pochází, stejně jako takin, s nímž v zoo sdílí společný výběh, z Číny. Sameček, který přišel na svět v únoru, dostal od ošetřovatelů jméno Xun.
„Muntžak je charakteristický svým nápadným zvukovým projevem, který využívá při nebezpečí. I proto je někdy nazýván štěkajícím jelínkem. Štěkání používají samci i při vábení samice, o kterou často bojují,“ přiblížil mluvčí.
Samci muntžaka mají parůžky a dlouhé špičáky, které používají především na obranu. Samice mají špičáky menší a místo parůžků mají jen krátké stopky, takzvané pučnice.
