Letos se rozhodl skončit. „Na malé vesnici je starosta v práci dvacet čtyři hodin denně. Třeba teď jsme dva víkendy po sobě chytali zatoulaného psa,“ říká Čermák. „V třiašedesáti letech bych se chtěl víc věnovat rodině - vnoučatům a hlavně manželce. Celých dvacet šest let mi hodně pomáhala.“
Byly chvíle, kdy Čermák chodil ze schůzí skoro se slzami v očích. „I když jsem tady snad nikomu neublížil, někdy jsem slyšel nadávky nebo kritiku, která mně připadala nespravedlivá,“ podotýká Čermák. „Manželka mě ale vždycky utěšovala a druhý den všechno přebolelo.“
Starosta dostal na rozloučenou dárek. Ve Všelibicích se povedlo opravit kulturní dům i obecní úřad, nacházející se pod jednou střechou. Rekonstrukce stála přes šest a půl milionu korun. V obci, kde žije zhruba 530 obyvatel, je kulturní dům důležitý pro spolkový život.
„Lidé sice mají méně času než dřív, ale soudržnost se mezi nimi pořád ještě drží,“ upozorňuje Čermák. „Naše hasičské a myslivecké plesy jsou vyhlášené široko daleko.“
Nějaké pomníčky po mně zůstaly
Všelibice se rozkládají na 18 kilometrech čtverečných. V obci bydlí i truhlář Josef Šenberk, v jehož dílně vznikají pažby pro české biatlonisty. „Pan Čermák je přímý člověk ze staré dobré školy,“ prohlašuje Šenberk.
„Vesnice pod ním vzkvétala. Na posledním obecním zastupitelstvu se loučil krásným projevem. Přiznal, že po něm nějaké pomníčky zůstaly, ale něco prý také musí zbýt i na ostatní lidi.“
Čermák přišel na radnici z továrny, kde dělal strojního zámečníka. „Hodilo se, že jsem si něco odsloužil v montérkách,“ tvrdí.
Jako hodně lidí, kteří chodili do školy před padesáti lety, měl zpočátku potíže s počítači. Ale poradil si. Pro vítězství nad computery měl pádný důvod. „Všelibice jsou pro mě nejlepší vesnicí na světě,“ svěřuje se.
