„Název ztělesňuje víru, že když někde něco zahnívá, člověk je nespokojený se svou situací, má právo prásknout do koní. I když je na té straně, odkud se zpravidla nikdo nevrací,“ říká autor.
Vaše nová kniha nese název Nomádská víra a skládá se ze tří hořkosladkých černých novel, které spojuje do jednoho tematického celku živý kontakt s osobami odešlými „na druhou stranu“. Tolik anotace. To zní docela hluboce. Jsou to vážné novely, nebo mají čtenáři čekat něco oddechovějšího?
Anotace je interpretace mého textu nakladatelem. On byl samozřejmě první čtenář. Dybbuk je nakladatelství pro náročné čtenáře. Osobně mi přišla příliš vysvětlující, sám bych tolik neprozrazoval. Ale jestli jsou mé duchařské novely hluboké, nebo oddechové? Domnívám se, že obojí, stejně jako třeba Ústřičkova smutná smrt a jiné příběhy Tima Burtona. Ty vyšly u stejného nakladatele a cítím se tak v exkluzivní společnosti.
Věříte na nějaké vyšší vědomí, komunikaci s druhou stranou?
Zkušenosti mé vlastní i mé babičky, jíž jsem knihu připsal, mě přesvědčují, že metafyzická zkušenost i komunikace se záhrobím existuje a je velmi živá v obou směrech. Ale i kdyby to čtenář vzal jen jako metaforu pro hledání vyššího smyslu našich životů, než je pouhé hmotaření a konzumerismus, bude mi potěšením.
Pojďme se podívat na jednotlivé novely. V první z nich v sobě reklamní textař objeví dar komunikace se zásvětím, který využívá k pomoci různým pozůstalým. Tuším, že jste také působil jako reklamní textař a že některé vaše texty zlidověly? Může čtenář v této novele vidět tak trochu vás?
Ztotožňování autora s postavou je ošidné. Milan Kundera vždy hovořil o tom, že postava disponuje všemi nerealizovanými možnostmi a schopnostmi vypravěče. Ale připouštím, že reklamní textař, tento pianista v bordelu, který sní o dráze umělce, ale přitom otročí systému, v němž jde jen o uspokojování nejnižších potřeb, vychází z mých detailních pozorování branže, jíž jsem byl sám i mí přátelé součástí a platila člověku účty a korodovala jeho duši i vyšší cíle. Na druhou stranu jsem nedávno křtil knihu povídek Klub osamělých srdcí pana Vajíčko, kam jsem sám přispěl, a vnímal, že Ota Klempíř z JAR i Tomáš Belko ze Sto zvířat i další si vedou v přesahu k podstatnějším hodnotám velmi dobře.
Chtěl byste mít stejnou nadpřirozenou schopnost jako váš hrdina?
K talentu dostane vyvolený bič, který ho trestá. Domnívám se, že všechny životopisy výjimečných osobností tento aspekt, že nic není zadarmo, velmi sugestivně ukazují. Dobrovolně by si rozumný člověk nic bolestivého nevybral. Ani já ne. Pravdou ale je, že dobrovolně si nevybíráme prakticky nic. I mí hrdinové si nezvolili, že uslyší hlasy ze záhrobí.
Druhá novela je o tom, že unesený pracovník farmaceutického průmyslu je nucen trávit čas svázaný v kozelci v garáži, aby sloužil jako příslovečná vrba, na niž si vylévá svůj nesmírný vztek za uštědřená příkoří psychopatický gangster. Jak vás napadla tato, poněkud akční a dramatická, zápletka?
Všechny tři novely jsou duchařské příběhy a ano, podstatou tohoto žánru je akčnost a dramatičnost až filmová. Asi každému trochu citlivému člověku se stalo, že si ho nějaký deprivant chtěl podmanit a lil do něj svoje stesky. Zajímala mě mezní situace, kdy si takový člověk uloví „svoji vrbu“. A oběť musí svoji psychopatickou Šeherezádu podněcovat, aby nepřestala vyprávět, protože by to pro něj znamenalo smrt.
Ve třetí novele pomáhá bývalý přítel duši mrtvé miss, zavražděné žárlivým manželem, pomstít daleko horší nepotrestané násilí z doby dospívání. To už zní jako opravdová detektivka, nemám pravdu?
Ano, zde nemohu slovy klasika ani naznačovat.
Jak vás vlastně napadl titul Nomádská víra?
Už od své rané knihy Jsem město, která pojednávala o industriálních Pompejích, Mostě, tom starém historickém, zbořeném kvůli uhlí i novém, betonovém, jsem používal například o přestěhovaném gotickém kostele přívlastek „nomádský“. Měl jsem pocit, že stejně jako se stěhoval kostel, odsouvali Němci ze Sudet, měnila krajina dolů, přicházel můj ukrajinský dědeček od Lvova, stěhovaly se generace lidí a trhaly své kořeny, stěhuje se život do smrti a smrt do života. Název ztělesňuje víru, že když někde něco zahnívá, člověk je nespokojený se svou situací, má právo prásknout do koní. I když je na té straně, odkud se zpravidla nikdo nevrací. A mobilní telefony tam nemají signál.
Proč všechny tři novely vychází v jednom svazku a ne jako série postupně?
Dohromady tvoří docela silný svazek. A opravdu ztělesňují v různých zpracováních jednu myšlenku.
Kde jste k nim sbíral inspiraci? Nebo ve vás byly už dlouho?
Náměty mě provázely dlouho. Ale teprve na tříměsíčním tvůrčím stipendiu v polském Krakově, které jsem získal od Visegrádského fondu, se začaly rozvíjet různé motivy, zapadat do sebe nápady a děje a tvořily jakési puzzle. Mimochodem v první novele Černá skříňka se projeví přímo i Krakov a Osvětim. A mají klíčovou roli.
Je to velký odklon od vaší tvorby, nemýlím-li se? Pilně jste se věnoval tvorbě pro děti.
Spravedlivě střídám psaní pro dospělé i pro děti. Baví mě to, svým způsobem je to i psychohygiena. Možná ty dětské knihy či večerníčky byly více vidět, nebo vycházejí rychleji, v roce 2020 vyšla pátá kniha z mé série komediálních upírských hororů Šelmy se plíží tmou, nikoho nečapnou!, o dva roky později dobrodružná kniha pro starší děti Cirkus Svět. Moje poslední kniha pro dospělé Největší muž na světě, s podtitulem legionářské romaneto, vyšla v roce 2017. Rok předtím také titul pro dospělé Střídavá péče pro Kukačku.
Upíři z nás sají energii a často i peníze, říká autor veselých hororů |
Kdo je cílovou skupinou tentokrát? Musejí to být jen lidé, kteří věří na „život po životě“?
Čtenáři, kteří mají rádi opravdovou literaturu. Možná se slabostí pro fantastiku a magický realismus.
Vy se ale neprojevujete jenom psaným slovem, nýbrž i mluveným. Pro Český rozhlas Sever jste přichystal dramatický seriál Hodinový secondhand o mýtech Sudet. Přibližte, co si pod tím mají potenciální posluchači představit.
Hodinový secondhand je místo u nás na severu, kde si lze koupit z druhé ruky věc, která má magické schopnosti. Zákazník získá díky ní nějaký talent dělat věci, které by normálně nedokázal. Například holka si koupí kopačky po Josefu Masopustovi a geniálně jí jde fotbal. Ale pozor! Jen hodinu. Potom kouzlo zmizí. Postavu vetešníka Lustiga mi hraje Otakar Brousek ml. a zákaznici studentka DAMU Julie Stejskalová.
Pořízková bez filtru. Kniha odhaluje to dobré i špatné (23. června 2023):
28. června 2023 |
