Pětadvacetiletá studentka umění a designu ústecké univerzity si kostel zvolila jako místo své diplomové práce. Rokytnice je totiž jejím rodištěm. A co je v kostele vlastně k vidění? Zdejší oltářní obrazy zakrývají poloprůhledná plátna sestávající z nití světlé barvy.
Nad dvěma postranními oltáři visí plátna ve dvojicích, zatímco v presbytáři před hlavním oltářem jsou zavěšena ve trojici. Všechna vznikla ruční výrobou. Na instalaci, která trvala osm dní, se podílelo celkem šest lidí.
Pozorovatel se má ztišit a inspirovat
Veronika Šimůnková prozrazuje, že obrovský prostor kostela byl pro ni již delší dobu uměleckou výzvou.
„Nikoliv však jenom jeho architektura, ale zajímaly mě i možnosti práce pro společenství farníků, jež znám odmala. Příprava na Velikonoce vybízí ke změnám, a tak jsem se rozhodla změnit postní výzdobu v kostele. Objekty, které zakrývají obrazy, v sobě nesou charakter plátna, neboť jsou tvořeny vrstvenými osnovami. Průhlednost a nekompaktnost hmoty vyjadřují myšlenku nadčasovosti - je třeba zachovávat tradice, ale zároveň je přizpůsobit dnešnímu člověku,“ komentuje Veronika Šimůnková.
„Chtěla jsem, aby se mohl pozorovatel neotřelým způsobem ztišit, inspirovat či vybídnout k zamyšlení,“ říká studentka.
Inspirací byl půst pro oči
Inspirovalo ji téma zahalování obrazů v postní době. Bohatě zdobená umělecká díla v kostelech se zahalovala proto, aby lidé, kteří drží tělesný půst, měli i půst pro oči.
„Chtěla jsem mimo jiné ukázat, že kostely jsou k dispozici nejen věřícím, ale i každému z nás. Věřím, že instalace může něco říci komukoliv - umělci, návštěvníkovi, farníkovi,“ dodává Šimůnková.
Unikátní postní plátna budou v rokytnickém kostele viset až do Bílé soboty, tedy do 31. března. Předsálí chrámu je pro návštěvníky otevřené denně. Kdo má ovšem bližší zájem o prohlídku netradičního uměleckého díla, může barokní skvost navštívit v době před konáním a po konání bohoslužeb. Tedy každý čtvrtek od 18 a v sobotu od 17 hodin.
