Zažila císaře Františka Josefa, prezidenta Masaryka, nacistickou okupaci, znárodnění, léta socialismu, privatizaci, ekonomickou krizi v Evropě i nejistotu za covidové pandemie.
Papírna EMBA v Pasekách nad Jizerou funguje nepřetržitě už 140 let. Dnes je z ní jeden z největších evropských producentů lepenkových obalů pro archivnictví. Řada historických dokumentů nesmírné ceny, stejně jako důležité listiny a tiskoviny, které vyžadují archivaci, je tak uložena právě v archivních boxech z Pasek.
„Archivní lepenky musí ochránit uložené dokumenty, aby se nezničily. Určité složky v papíru oxidují a produkují kyselé sloučeniny. Papír pak degraduje a zhoršuje se jeho kvalita. Do lepenky proto přidáváme uhličitan vápenatý, který vytvoří zásadité prostředí. Takový obal pak vydrží padesát, šedesát let, aniž by se uložené dokumenty poškodily. V podstatě všechny státní archivy berou naše lepenky,“ říká jednatel papírny Evžen Pelikán.
Sám do podniku nastoupil po vojně v roce 1970 a lepenkárně zasvětil celý svůj profesní život. „Po sametové revoluci jsme pak fabriku s dalšími kolegy koupili, protože jsme nechtěli, aby skončila v cizích rukou. Do té doby jsme byli součástí státního podniku Krkonošské papírny. Viděli jsme ale, co se děje s jinými podniky, které zavíraly, krachovaly. My jsme chtěli výrobu udržet, patří do zdejšího kraje, dává práci místním,“ vzpomíná Pelikán.
Továrna, ve které dnes pracuje kolem 150 lidí, vznikla v Pasekách u břehu Jizery v roce 1882. Tehdy produkovala bílou dřevitou lepenku určenou na balení výrobků z podkrkonošských skláren. Časem našly její výrobky i další využití.
„Dělala se tu například lepenka pro výrobu kufrů a kosmetických kufříků, pro čalounický průmysl, pro výrobu nábytku. Stejně tak máme v nabídce lepenku pro automobilový průmysl. Hlavně ale děláme už zmíněné lepenky pro archivnictví a kancelářské pákové pořadače,“ přibližuje Pelikán.
Poslední svého druhu
Při prohlížení regálů v papírnictvích tak nelze výrobky pasecké papírny přehlédnout. Většina kancelářských pořadačů různých barev nese právě její značku. Není divu, EMBA už je jedinou lepenkárnou tohoto typu v Česku. Několik jich je ještě na Moravě, ty jsou ale zaměřené na strojírenský průmysl. Dřevo, ze kterého se dřív lepenka v Pasekách vyráběla, už dnes továrna nepoužívá.
„Dřevo se tu pařilo, s čímž byl problém, protože z pařené dřevoviny se vypouštěla celá řada chemikálií, které pak končily v Jizeře. V 60. letech se přešlo na výrobu ze sběrového papíru, což byl velký zlom. Starý papír ze sběru používáme dodnes. Pouze na některé speciální archivní lepenky používáme jako základní vlákno buničinu,“ upřesňuje Pelikán.
I když EMBA dodává po celé Evropě a její výrobky jsou žádané i v Africe nebo Jižní Koreji, zažívá dnes firma asi nejsložitější období za celých 140 let. I přesto, že zakázek má hodně.
„Vše je to o energiích. Naše výroba je energeticky extrémně náročná. Potřebujeme plyn a ten je dnes velmi drahý, navíc dodávky mohou být kvůli válce pozastaveny. Když plyn nebude, jsme vyřízení. Museli bychom zastavit výrobu. Při sušení lepenky musíme za hodinu vysušit určité množství vody a na to je plyn nejlepší. Žádná fotovoltaika nebo energie z větru nám v tom nepomůže. Je velký rozdíl, jestli plynem topíte, vaříte, nebo když ho potřebujete k výrobě. To netrápí jen nás, ale i další podniky, továrny, sklárny,“ vysvětluje generální ředitel papírny Marek Michálko.
Přesto se firma snaží výrobu lepenky udržet. „Kdybychom z trhu odešli, tak skončí i někteří naši zákazníci, kteří jsou na nás navázaní, protože odebírají produkty, které jinde neseženou. To nám trochu pomáhá, ale i tak je to velmi obtížné. Paseckou papírnu navíc považujeme za rodinné stříbro, lepenka se tu vyrábí nepřetržitě 140 let, bereme to i jako závazek zdejší tradici udržet,“ dodal Michálko.
Více než stoletou historii papírny teď připomíná i výstava v Památníku zapadlých vlastenců v Pasekách nad Jizerou.
