Vodácké ahoooj letos zní celkem hořce. Tradiční akce Odemykání Jizery, kterým začíná vodácké sezona, se kvůli covidovým opatřením musela obejít od veřejnosti, doprovodných atrakcí a splouvání řeky. Pár nadšenců, kteří se na Malé Skále v sobotu sešli, si přesto oblíbený vodácký rituál užili.
„Žádné akce pro veřejnost se konat nesmějí, takže ani nemáme doprovodný program. Prostě jen narychlo svolané setkání pár lidí, veřejnost jsme vůbec nezvali,“ informoval Martin Bauer z firmy Sundisk, která provozuje Žlutou plovárnu a další základny podél břehu Jizery.
Jako by to však patron všech vodáků svatý Vojtěch tušil, zařídil na sobotu tak nehostinné počasí, že to nikoho nemuselo ani mrzet. Teplota vzduchu je pár stupňů nad nulou, ledový vítr se opírá do prokřehlých těl, občas spadne nějaká ta kapka. Na Ještědu ještě leží sníh. Zkrátka počasí, že by jindy nikoho nenapadlo Jizeru odemykat pro vodáky.
„Možná je to tak dobře. Počasí je zaručeně nejhorší za posledních deset let, co se odemykání Jizery účastním. A letos by to kvůli vládní opatřením ani nešlo s lidmi, takže je to vlastně jedno,“ podotkl starosta Malé Skály Michal Rezler.
Začátek nové tradice
Přesto je letos akce v lecčems jiná a unikátní. Poprvé se totiž spojili otužilci a vodáci, aby jedni vodu zamknuli a druzí odemknuli. Už tedy žádné otáčení klíčem ve vodě, ale stylové předání klíče skupinkou plavajících otužilců vodákovi Martinu Bauerovi ve žluté kánoi. Partička otužilců v ledových vodách Jizery působí v zamračeném a sychravém dnu jako zjevení.
„Máme k sobě vzájemně blízko. Spojuje nás láska k vodě. Spousta vodáků jsou i otužilci, i když leckdy nedobrovolní,“ směje se liberecký otužilec a šéf partičky ledumilných nadšenců Marcel Škarohlíd. Do vody se vnořil i s manželkou a synem. Následovala ho skupinka lidí z Liberecka a Mladoboleslavska. Společnost jim dělá kachna a dvojice kačerů zápasících o její přízeň.
Tekoucí voda je horší
„Voda má asi čtyři stupně. Čekal jsem ji trochu teplejší. Tekoucí voda je ovšem horší než stojatá. Proudí kolem těla a více ho ochlazuje. Výdej tepla má pak člověk větší,“ vysvětluje Škarohlíd. Přesto si otužilci vodu pochvalují, jak je příjemná. Ostatně, jsou vycvičeni z Lesního koupaliště v Liberci, jakési jejich zimní základny. Zde je třeba často rozbíjet led, aby se člověk do vody vůbec dostal. Je jasné, že oproti tomu je Jizera „kafíčko“.
„Pro nás vlastně sezona tak úplně nekončí. I v létě se totiž dají najít místa, kde je studená voda. Například v Jizerkách jsou vodopády, kde její teplota ani ve vedrech nepřekročí 13 stupňů. Tam když skočíte rozpálení ze 30stupňového vedra, zažijete horší pocity, než když se otužujete v zimě,“ popisuje otužilec.
Ale zpátky k akci. Ta po deseti minutách končí. Klíč je předán, řeka odemčena. Kánoe s vodáky obkrouží nadjezí u Žluté plovárny a vrací se zpět. Sjíždět jez nemá smysl, chybí publikum i alegorické lodě, které by obstarávaly pobavení. Všichni se utíkají ohřát do plovárny horkým čajem. Otužilci si ještě na břehu zacvičí, aby rozhýbali ztuhlé klouby.
„Snad je toto poslední odemykání bez lidí a za rok už to proběhne normálně,“ zadoufá starosta Michal Rezler. Lehce se snižující počty nakažených a naopak rostoucí počty naočkovaných dávají slabou naději, že to tak bude. Tak ještě zařídit, aby to počasí vyšlo také.
