„Bohužel, jsem v té době byla dost naivní. Hloupě jsem si myslela, že když jim pomůžu, tak mi ty půjčky pomohou splácet. No, už jsem se vyléčila, nevrátilo se mi nic,“ líčí Michaela.
Kvůli pomoci jiným se sama dostala do velkých problémů. Exekutoři si na ní smlsli. Vlastně kolem ní krouží pořád.
Co by jiného zlomilo, na Kirchhofovou ale neplatí. I když si sama nemůže dovolit skoro nic, dál se snaží pomáhat potřebným. Maminkám, které zůstaly samy s dětmi a na měsíc jim zbývá třeba pět set korun. Postupem let se ujala celé řady samoživitelek, které podporuje potravinami, přispívá dětem na školní výlety, pořizuje jim oblečení, boty a podobně.
Nesnesu, když vidím, že trpí děti, říká
„Donedávna jsem měla soukromou školku a z jejích příjmů jsem to vše financovala. Bohužel, loni jsem školičku musela ukončit, tak pomáhám samoživitelkám alespoň oblečením a menšími výdaji. Nemůžu si pomoci. Nesnesu, když vidím, že trpí děti. Mají hlad, protože jejich mámy nemají na obědy, nedostanou léky, protože maminka si je nemůže dovolit koupit,“ líčí žena, která pracuje jako profesionální chůva. V hlavě má spoustu nápadů, jak samoživitelkám pomoci.
„Bylo by dobré, kdyby na radnici byla kancelář, kam by se samoživitelky obracely, dostaly radu a nějakou pomoc. Město by mělo mít svoji vlastní potravinovou banku, sklady s hygienickými potřebami, plínkami, nábytkem a dalšími věcmi. Mám něco, co nepotřebuji? Pošlu to dál,“ říká.
„Měla jsem několik maminek, které utekly s dětmi od partnerů kvůli domácímu násilí. Měly jednu tašku s věcma, jinak nic. Pak se jim podařilo sehnat byt, ale to nejsou byty, to jsou holobyty. Kdo se v této oblasti nepohybuje, neuvěří, s jakými byty se kšeftuje. Plesnivé zdi, netěsnící okna. Před Vánocemi jsem jedné takové mamince s patnáctiletým synem pomáhala sehnat stůl, aby nejedli ze země,“ vypráví.
Samoživitelkám by podle ní pomohly městské sociální byty
Samoživitelky v nouzi vyhledává Michaela přes své známé, přes sociální sítě a podobně. Věci, které pro ně získá a je jich víc než se upotřebí, předává dál. Červenému kříži nebo Fondu ohrožených dětí.
„Velmi dobré zkušenosti mám i s organizací Tadeášek pomáhá z Jablonce nad Nisou. Mají prostory, ve kterých skladují použité ledničky, pračky a další věci, které pak předávají dál. Lidé rádi pomohou, ale chtějí vidět, že to má smysl. Že jejich pomoc jde za někým konkrétním,“ říká Kirchhofová.
Podle ní by samoživitelkám hodně pomohly městské sociální byty, zadarmo družiny nebo školní obědy.
„Město teď chystá řadu sociálních bytů, ale bojím se, že se to obsadí romskou menšinou a na tyhle maminky se zase nedostane. Na normální bydlení většinou nemají, protože majitelé chtějí vysoké kauce. Azylový dům tohle nevyřeší, ten je jen na chvíli,“ říká.
Uvítala by proto, kdyby se město aktivněji podílelo na pomoci samoživitelkám, ale i bezdomovcům a dalším.
