„Vždycky se mi líbila práce rukama. Původně jsem chtěl vyrábět dřevěné stoly zalité pryskyřicí. Ale je to extrémně drahé,“ přibližuje začátky svého podnikání jednadvacetiletý umělec, který je absolventem oboru fotografie a nyní studuje marketing na Technické univerzitě v Liberci.
A právě fotografování ho přivedlo na myšlenku zalévat do pryskyřice kytice. „Jako fotograf jsem se účastnil řady svateb a pozoroval jsem, co se děje s kyticí. Buď ji nevěsta hodí, rozdá kvítka svatebčanům, nebo ji zavře doma do skříně. A to mi přišlo líto, já chtěl vytvořit něco, co jim ten den připomene i za padesát let,“ vzpomíná Tomášek.
Posledním impulzem pak byla pandemie koronaviru, kvůli které byly zavřené školy. „Byl těžký covid a já se doma nudil. Měli jsme online školu, venku bylo nepěkně, tak jsem si zkoušel vyrábět.“
Začátky však byly krušné a hlavně drahé. „Nevzal jsem si žádnou půjčku, všechno jsem si zaplatil z úspor, které jsem vydělal jako fotograf. Vyrobili jsme deset, patnáct kusů, než jsme si troufli na první zakázku pro známého. Každý nevydařený kus mě hodně bolel.“
Postupem času se mu ale všechno podařilo vyladit. „Svatební kytici nejprve usušíme, jinak by během procesu shnila. Následně vytvoříme designy a poté ji zalijeme do pryskyřice. Podle různých výzkumů by pak měla vydržet desítky let.“
Samotná výroba je ale velmi riskantní. „Člověk nesmí pryskyřici vdechnout nebo se jí potřísnit. Musím proto mít ochranné pomůcky,“ vysvětluje umělec. Hotový výrobek je však zcela bezpečný.
Květy se nesmějí pomačkat
Jednoduché ovšem není ani samotné sušení. „Květinu si usušíme vlastním procesem, díky kterému zachováme jak barvu, tak tvar. Samotná výroba pak trvá tři týdny, měsíc, někdy i déle, protože květy zaléváme postupně, jinak by se pomačkaly.“
Výsledný výrobek se ještě musí přebrousit, aby jeho hrany nikoho nezranily, a vyleštit. Tomáškovi se nejvíc osvědčila leštička, která se běžně používá na auta.
Velkou oporou je mladému umělci jeho maminka, která mu vypomáhá například s designem návrhů. „Má na to lepší cit než já. Mě zase baví ta technická část, vyřizování objednávek a další online záležitosti.“
Proč vlastně Jaroslav Tomášek zalévá květiny do pryskyřice a ne do skla, jak by se možná nabízelo? „Pryskyřice není oproti sklu horká, to by jinak květy spálila. Má pokojovou teplotu a konzistenci jako sirup. Pěkně květy otevře a zachytí poslední výdech květin – malé bublinky okolo každého květu,“ vysvětluje.
Sklo by navíc musel odlévat ve sklárně. Zalévání květin do pryskyřice má navíc chráněné užitným vzorem. „V Česku jsme jediní, kdo něco takového dělá.“
Tomášek si je vědom, že jeho výrobky se nemusí líbit každému, a proto se svojí společností Floracast míří jen na část novomanželů. „Našimi zákazníky jsou lidé, kteří si chtějí uchovat trvalou vzpomínku na svatební den. Cílíme na jedno až dvě procenta svateb. To je zhruba 500 svateb ročně,“ vysvětluje.
Zalít se dá téměř cokoliv
Zákazníci mají na výběr z několika tvarů a velikostí. Můžou si do pryskyřice nechat zalít celou kytici, nebo jen pár květů. Nejmenší velikost je deset na deset centimetrů, největší pak třicet na třicet centimetrů.
„Do pryskyřice je ale možné po domluvě zalít téměř cokoliv, co je suché. Zalévali jsme prstýnky nebo hračku. Oblíbené jsou ale například i fotografie ze svatby společně s květinami.“
Cena se pohybuje od tří tisíc do šestnácti tisíc korun. Velkou část z toho dělá samotná pryskyřice. „Pryskyřici bereme od nejlepších výrobců v Evropě. Každý výrobek je navíc originál, neexistují dva stejné kusy,“ upozorňuje Tomášek, podle kterého je navíc potřeba ozvat se včas.
„Ideální situace je, když si zájemci zarezervují termín na webu, nebo nám dají dopředu vědět. Ale jsem zvyklý, že mi lidé volají v neděli v jedenáct hodin večer, že si na mě vzpomněli až na svatbě. Nejpozdější termín je pak pět dní po svatbě, i to dokážeme!“
