Umělec, kurátor a pedagog Jan Stolín na škole působí čtvrt století. „Fakulta potřebuje nový náboj,“ říká.
Přímá otázka na začátek: proč jste do děkanských voleb šel?
Je to má opakovaná volba, už jsem se hlásil před čtyřmi lety. Mám tolik energie na rozvoj školy, že by byla myslím škoda vložit ji do něčeho jiného než právě do ní. Když energii investujete, tak předpokládám, že to přinese změny.
Jaké změny máte na mysli?
Fakulta není v tak dobré kondici, aby se pokračovalo jen pasivně v zajetých kolejích, v nějakém udržovacím režimu. Fakulta funguje, máme skvělé výsledky, ale měli bychom jít dalšími směry, vymýšlet něco nového, abychom nestagnovali. Mám pocit, že tu mírná stagnace panuje.
Jan StolínProfil Doc. M. A. Jan Stolín (*1966, Svitavy) vystudoval sochařství na VŠUP v Praze. Na FUA TUL působí od roku 1998, od roku 2018 do současnosti je vedoucím Katedry umění, zároveň byl posledních několik let proděkanem FUA TUL. Od letošního roku působí jako děkan Fakulty umění a architektury. Habilitoval v roce 2012 na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě. Jako umělec si připisuje na dvě desítky samostatných a nespočet skupinových výstav na domácí i zahraniční scéně. Jeho dílo je zastoupeno ve sbírkách Národní galerie v Praze, Oblastní galerie Liberec a dalších. V roce 1997 spoluzaložil galerii Die Aktualität des Schönen v Liberci a od roku 2013 působí jako umělecký vedoucí Cube x Cube Gallery. Jan Stolín je členem mnoha uměleckých a dozorčích rad a komisí v oblasti umění, galerijního provozu a kultury. Je držitel Čestného uznání Grand Prix Obce architektů 2001 (spolu se svým bratrem Petrem Stolínem), v roce 2000 byl finalistou Ceny Jindřicha Chalupeckého. K jeho realizacím ve veřejném prostoru patří Památník bojovníkům a obětem za svobodu vlasti v Liberci (2000), Památník obětem šoa v Liberci (2008), architektura výstavy Česká cena za architekturu (2018), Památník Sto SMS pro Liberec (2018) a další. |
Co by se tedy mělo zlepšit?
V první řadě určitě komunikace, jak uvnitř fakulty a univerzity, tak také směrem ven. Například bych chtěl posílit naše obory, nabrat více studentů. Nemusí to být nějaké velké počty, ale chceme získat zajímavé mladé lidi, kteří do studia půjdou naplno. Máme i značnou rezervu u středních škol, ty často ani nevědí, jak naše škola funguje a že tu děláme zajímavé věci. Proto je musíme začít navštěvovat. Chystáme třeba letos na podzim přípravný kurz pro uchazeče, ale i pro veřejnost, aby lidé věděli, jak vůbec architekt nebo umělec pracuje.
Jak jsem již říkal, komunikace jak uvnitř školy, tak ani s okolními fakultami nefunguje. Proto budu vyhledávat a iniciovat momenty, ve kterých se s ostatními můžeme propojit. Ať už jde o granty, projekty nebo výměnu předmětů. Když půjdu ještě dál, tak je tu město, kraj, filmový festival Anifilm, v budoucnu snad i kreativní místo Linserka. To vše je pro nás důležité, tady všude bychom měli být více vidět. Chtěli bychom trochu fungovat jako taková iniciační skupina.
S městem však již spolupracujete, třeba s Kanceláří architektury města, ale mám pocit, že ta činnost opravdu není moc vidět...
To je pravda. Proto musíme více spolupracovat s důležitými institucemi, které v Liberci máme, jako je Oblastní galerie nebo Divadlo F. X. Šaldy. Pokud spolu začneme lépe komunikovat, tak můžeme vytvořit atmosféru, která v Liberci byla třeba v šedesátých letech. A to my udělat umíme.
Chystáme několik akcí, které mohou školu zviditelnit. S Oblastní galerií jednáme o uspořádání velké výstavy prací naší fakulty, plánujeme také prezentaci uměleckých instalací, soch a architektonických intervencí, jež povede od univerzitního kampusu až do centra města. Příští rok se zapojíme do Landscape festivalu, který se obvykle konal pouze v Praze a jen občas se přesunul mimo hlavní město. Domluvili jsme se, že ho uspořádáme v Liberci. To jsou všechno věci, které by nás měly zviditelnit.
Málo se třeba i ví, že na univerzitě funguje Regionální kontaktní centrum. Pojďte ho více přiblížit...
Tam se zpracovávají zakázky, kdy jsme osloveni mimo instituci univerzity, a na kterých pracují naši studenti. Obracejí se na nás třeba menší města či obce, které plánují nějakou výstavbu a chtěly by vyhotovit studii. My jim ji zpracujeme, zprocesujeme. Jsme schopni udělat ověřovací studii, která se pak stane podkladem pro to, jak daný projekt dál realizovat. Když na tom pracuje skupina studentů, je pro zadavatele zajímavé, když studenti předčí jeho očekávání, přijdou s něčím novým a na věc se dívají neotřele. My jsme teď krátce před podepsáním smlouvy s úředníky z Královéhradeckého kraje, které naše centrum zaujalo a něco podobného by chtěli vytvořit i u nich. Jelikož nemají fakultu architektury, obrátili se na nás. Obdobnou smlouvu bychom rádi podepsali i s Libereckým krajem a se statutárním městem Liberec.
Vy jako děkan fakulty ovšem musíte řešit i věci méně kreativní, možná nepříjemné, například ekonomiku. Narážím na to, že jste při své prezentaci před senátem také řekl, že: „Potřebujeme razantní změnu způsobu ekonomického řízení. Rozpočet za současné situace nepokryje provozní náklady. Máme minus sedm milionů, před pár lety jsme přitom měli plus pět. Proto musíme generovat jiné příležitosti na příjmové straně.“ Jak to chcete řešit?
Koukáte na tabulky, které jsou neúprosné a najednou zjistíte, že nemůžete dělat příliš velké změny. Na jedné straně máte sice možnost úspor, ale na straně druhé stojí rozvoj fakulty, takže nemůžete spořit nějak radikálně. Pak máte k dispozici například granty a rozvojové projekty, které dokážou generovat zisk. Je možné dělat i architektonický nebo umělecký výzkum, propojit se třeba s muzeem nebo galerií, kteří mají výzkumné pracovníky. Existuje projekt 3D Star, při němž byl ve spolupráci se strojní fakultou a Kloknerovým ústavem vytvořen stroj na 3D tisk. Ten umí tisknout i architektonické prvky. Jsme domluveni, že ho naši studenti budou využívat k designové činnosti.
Co všechno by si měl z vaší fakulty odnést ideální absolvent? Co by měl umět?
Měl by to být svobodný člověk a mít dostatečné sebevědomí, vědět, že má zodpovědnost za prostředí kolem sebe a že ho může ovlivnit. Ideální by bylo, kdyby naši absolventi ovlivňovali kulturní klima v městě či obci, kde budou žít. Tuto kulturnost bychom měli na univerzitě pěstovat.
Jací jsou podle vás dnešní studenti?
Je to fajn generace plná přemýšlivých, skromných mladých lidí se zdravým sebevědomím. Občas jim ale chybí tah na branku. Když chcete dělat umění nebo architekturu, tak to musíte dělat naplno. Možná mi u dnešních studentů schází větší vyhraněnost, možná i odvaha, určitá špetka drzosti úměrná k věku.
Je vůle, aby umělci a architekti byli ve veřejném prostoru odvážnější? Nemyslím si, že by se báli umělci, ale úzkoprsejší mi přijdou spíše různé samosprávy, úřady...
Ale už se to pomalu mění. V řadě měst se dělají architektonické i umělecké soutěže, ale ani to není jediná cesta. Architekti a umělci by měli hledat i jiné způsoby, jak se ukázat, jak něco ovlivnit. Nemusí to být vždy nutně realizace, do veřejného prostoru lze zasáhnout i aktivním veřejným vystupováním.
Pojďme ještě k vám. V roce 2019 jste pro web Czechdesign uvedl, že ve svém uměleckém díle měníte architektonicky daný prostor, do kterého se snažíte zasáhnout. Je potřeba dnes do veřejného prostoru kreativně vstupovat?
Já mám rád realizace, které skutečně ovlivňují atmosféru určitého místa. Nejde mi o žádná prázdná gesta, stačí třeba jen malý architektonický zásah a najednou můžete ovlivnit, jak lidé místo kolem sebe vnímají a přesně o to mi jde. Vše ale musí mít nějaký důvod, je potřeba vědět, proč konkrétně tohle na určitém místě vytvářím. Naučme se do veřejného prostoru umělecky vstupovat.
