„Pokoušíme se na Turnovsku oslovit lidi, kteří by o dobrovolnictví měli zájem,“ potvrdil krajský koordinátor dobrovolníků Tomáš Hendrych.
Sám začal s dobrovolnictvím před lety a dnes šéfuje čtyřem desítkám lidí, kteří provozují dobrovolnou činnost v liberecké nemocnici.
A protože se turnovská nemocnice před více než tři čtvrtě rokem s libereckou spojila, chce je přenést i tam. Pro začátek by se měli podívat na oddělení dlouhodobě nemocných a ARO.
„Vítáme, že se úspěšný projekt dobrovolnictví, který roky funguje v krajské nemocnici, dostává i do Panochovy nemocnice v Turnově. Aktuálně jednáme o tom, na jaká oddělení by dobrovolníci docházeli. Jejich pomoc by spočívala hlavně v tom, že by s pacienty mluvili a naslouchali jim,“ popisuje hlavní sestra turnovské nemocnice Eva Krejčí.
Hendrych přitom doufá, že k dobrovolníkům, kteří už teď docházejí do Krajské nemocnice v Liberci, by jich v té turnovské mohla dvacítka přibýt. A dalších deset by rád viděl v Léčebně dlouhodobě nemocných v Jablonném v Podještědí.
Dobrovolnictví v liberecké nemocnici začalo před jedenácti lety, kdy na tamní spinální jednotku nastoupili první zájemci, jejichž hlavní zbraní bylo vlídné slovo nebo dotyk.
A přes počáteční nedůvěru si vybudovali pevné postavení v tamní nemocnici. Léčba nejen medicínskými postupy, ale i vlídným přístupem, funguje.
Ještě před pár lety nebylo možné, aby děti z oddělení psychiatrie v liberecké nemocnici jezdily na ponících nebo usínaly za předčítání pohádek. Aby se v nemocnici vařilo nebo vyjíždělo na procházky.
„Zvlášť pro starší lidi je pocit osamělosti silný. Vyslechnout si je, to je věc, která nepotřebuje zvláštního vzdělání. Přirovnávám to k návštěvě příbuzného s tím rozdílem, že o sobě nic nevědí. Úkolem dobrovolníků je, aby si pacienti odpočinuli od své nemoci,“ popisuje Hendrych.
Před osmi lety sám vyměnil přírodní vědy pracovníka na katedře geografie v Liberci za vědy sociální, když se stal krajským koordinátorem dobrovolníků.
„V té době jsem prožíval svoji krizi dobročinnosti, kdy jsem sice přispíval na nejrůznější sbírky, ale vlastně nikdy jsem neviděl, komu to pomáhá. Těch pár korun z peněženky mne nezabilo, ale nevidím výsledek, radost. V dobrovolnictví dáváte daleko více energie, vidíte, jak ten dar plyne a úročí se,“ vysvětluje Hendrych, proč se stal dobrovolníkem.
