Režie unikátního představení, které spojuje Havlovu hru z roku 1975 o disidentu Vaňkovi a jeho nadřízeném v pivovaru Sládkovi s méně známým Dienstbierovým Příjmem z roku 1984, se ujal Břetislav Rychlík.
Ten se s oběma autory osobně znal, byl jejich přítelem a pohyboval se s nimi v prostředí disentu. Navíc je pro něj inscenace završením jednoho slibu.
„Kdysi jsem Jiřímu Dienstbierovi slíbil, že až se naskytne vhodná příležitost, uvedu jeho hru na jevišti. Jsem tedy moc rád, že touto inscenací svůj slib plním,“ svěřil se Rychlík.
Spojení Audience a Příjmu přitom není náhodné. Příjem, který jeho autor věnoval Václavu Havlovi k prvnímu společnému roku na svobodě, dějově navazuje na Audienci.
Spisovatel Vaněk se tu setkává opět s užvaněným Sládkem, tentokrát ve vězení. Místo piva, které teklo proudem v Audienci, se tu nalévá čaj a káva, přesto se Dienstbierovi podařilo zdatně vykreslit obě známé postavy včetně jejich charakteristických hlášek.
„Hru jsme připravili ve světové divadelní premiéře – dosud byla uvedena pouze formou scénického čtení a také jako rozhlasová hra,“ říká vedoucí marketingového oddělení divadla Eleonora Kočí.
Podle dramaturga představení Jiřího Janků byla příprava inscenace velmi specifická. „Abychom důkladně nasáli atmosféru konkrétních prostředí, navštívili jsme v rámci zkoušení svijanský pivovar i rýnovickou věznici. Důležitá byla také beseda s Františkem ‚Čuňasem‘ Stárkem. Ten nám na jedné ze zkoušek velmi barvitě a zasvěceně popsal život v komunistickém vězení.“
A co na dvojpředstavení říká představitel Sládka Martin Polách? „Je to obrovská výzva. V první polovině jsme tam jenom dva. Celou hodinu musíme udržet pozornost diváka, mít co nabídnout a vypít dvanáct nealkoholických piv. O pauze se pak musíme převléct a sehrát ještě jedno představení,“ dodává Polách.
