„Po zavření mojí hospody jsem několik dní poctivě pročítal běžně dostupné materiály. Mám teď fůru času. A v mé hlavě se zrodil nápad. Když není nutné evidovat tržby tam, kde jsou prodejní automaty, tak proč něco podobného nezavést i u nás?“ zamýšlí se Čurda.
Osmipromilový alkoholik Čurda žije v tuhaňské garáži bez vody a elektřiny. Sní ale o tom, že by tu jednoho dne zřídil výčep.
Jeho nápad spočívá v tom, že každý z prodejců na trzích by si pořídil kovové krabičky s mincovním systémem a opatřil je pokladničkou a nápisem prodejní automat.
Zákon totiž nikde nespecifikuje, co je a co není prodejní automat. Lidé, kteří by si pak na trzích koupili náhradní díly na auta, oblečení nebo výpěstky ze zahrádky, by pak obnos vhodili do takového automatu.
Jakkoliv se Čurdův plán zdá šílený, už se jím zabývají pořadatelé tuhaňských trhů. Ti totiž vědí, že až za rok dopadne povinnost mít registrační pokladnu i na drobné prodejce na trzích, bude to znamenat jejich konec.
Prodejci nemají zisk, ale ztrátu
„Trhy se konají na louce, kde není ani elektřina, ani internetový signál. Ti prodejci použitého zboží jsou vesměs starší lidé, nemají dotykové telefony, neznají internet. Pro ně to není tržba, ale sport. Pokecají si tam spolu, dají si klobásu... U nich je pořízení pokladen a tiskáren naprosto nemyslitelné,“ souhlasí provozovatel tuhaňských trhů Martin Fišer.
„Pokud tam třeba stará paní prodává meruňky a neprodá všechny, tak to večer vyhodí. Pro ni to pak není zisk, ale ztráta,“ zdůrazňuje.
Trhovci se už dokonce obrátili na výrobce prodejních automatů, jestli by dokázali jednoduché zařízení vyrobit. „Našli jsme takové, kteří by atypický automat rádi dodali, nemusí se to nikde testovat ani certifikovat, byla by to otázka pár týdnů,“ oznamuje Fišer.
Jak ukazuje příklad automatů na žvýkačky, ne vždy musí na stroji blikat světla a svítit display. „Možná by nakonec bylo pro prodejce použitelné i to prasátko s nápisem ‚prodejní automat‘, pravděpodobně by to prasátko muselo poděkovat a vyzvat obsluhu k vydání zboží,“ zamýšlí se Milan Čurda.
Trhy toleroval i bolševik
Tuhaňské trhy se konaly již za komunismu a jejich existenci tehdejší režim toleroval. Dnes jsou vlastně jedinou společenskou akcí v malé vesnici. Díky přítomnosti slavného alkoholika Milana Čurdy se na ně sjíždějí lidé z dalekého okolí. Povinnost evidovat své tržby by pak znamenala konec společenského života v obci.
Zákon na bleší trhy myslí také. Doslova v něm stojí, že pokud prodejci nabízejí své zboží jednorázově, jedná se z pohledu státu o občasný přivýdělek, nikoli o podnikání. Tím pádem nepodléhají elektronické evidenci tržeb. Jestliže jde o pravidelnou činnost, je třeba tržby evidovat. A tuhaňské trhy pravidelné jsou.
Finanční správa: Pokud vydělávají, ať evidují
„Téměř nejzásadnější pro posouzení, zda se jedná o příjmy z podnikání, je správné vymezení toho, zda je činnost vykonávaná soustavně a zda je záměrem vykonávat ji za účelem dosažení zisku. Aby se jednalo o podnikání, musí být splněna obě kritéria,“ vysvětluje Petra Petlachová, mluvčí Finanční správy.
Tím zároveň vyvrátila, že by prodejci na bleších trzích v Tuhani nemuseli používat EET. Svou činnost totiž provozují pravidelně a zisku dosahují také.
„To, že vlivem okolností ve výsledku není předpokládaný zisk generován, samo o sobě nepostačuje k tomu, aby byla činnost překlasifikována na nepodnikatelskou,“ dodává Petlachová.
