Jako malý jste docházel s otcem do studia Jiřího Trnky, jednoho ze zakladatelů animovaného filmu u nás. Tam vznikla vaše láska ke kreslení?
Jo, jo, můj otec pracoval ve studiu Bratři v triku. Bydleli jsme na Karláku a do Bartolomějské ulice jsme to neměli daleko, takže jsem za ním chodíval. Tam ale nebyl jenom Jiří Trnka, na loutkách pracovala spousta výtvarníků, třeba Břetislav Pojar, který později chodil na mé výstavy, někteří se pak jako autoři osamostatnili. A mně se ta práce nesmírně líbila. Studio Bratři v triku bylo rozděleno na Trnkovy loutky a na kreslený film.
A v kresleném filmu pracoval tehdy i americký výtvarník, režisér a producent Gene Deitch. Dělal zde kreslené filmy pro Ameriku, včetně Pepka námořníka, zamiloval se tady, oženil a zůstal v Praze až do své smrti. (Deitch přijel do Československa v roce 1959 a s šéfkou produkce studia Bratři v triku Zdenkou Najmanovou pak spolu v Praze žili až do letošního dubna, kdy ve věku 95 let zemřel. V roce 1961 získal Oscara za animovaný film Munro o čtyřletém chlapci, jehož naverbovali do armády. Režíroval i 12 dílů seriálu Tom a Jerry či několik příběhů Pepka námořníka. V roce 1966 jako první zfilmoval Tolkienova Hobita s obrázky Adolfa Borna, pozn. red.)
Když se tenkrát film dodělal, tak aby se ušetřilo, vždycky se z namalovaných blan všechno muselo umýt. Táta přinesl domů blány pomalované figurkami a já a moji tři sourozenci jsme je ve vaně umývali a čistili, aby byly připravené na další film. A ty nádherné kresby Pepků námořníků a kocourů, které jsme ničili, nám samozřejmě občas zůstaly za nehty...
„Abych se nestal alkoholikem, musel jsem z Prahy.“
